Protokol: Alex Stephens (Strawberry Guy)

„Jeho hudba jako by postrádala časové ukotvení, světy, které vykresluje, si nezadají s magií filmů Studia Ghibli. Vlastní estetiku doplňuje Strawberry Guy i malbami na coverech jednotlivých nahrávek – zátiší s vázou plnou růží střídá prázdný pokoj nebo žena na gauči. Projíždět jeho singly na Spotify je jako ocitnout se v malé galerii," uvádí „Jahodového kluka" promo pořádajících Fource, kteří ho u nás představí 4. května, a to v Café V lese. My ho představujeme skrze písničky, na kterých vyrostl, i skrze ty, které poslouchá teď.

Kterou desku sis koupil jako první?
Melody A.M. od Röyksopp. Když mi bylo dvanáct, objevil jsem písničku Eple, strašně se mi líbila, a to CD jsem pak našel v charitativním obchodě za 99 pencí. Jsem rád, že tohle bylo moje první… In Space je pro mě pořád hodně důležitá skladba.

Album, díky kterému jsi přežil dospívání?
Hmm, tohle je zajímavý. O třináctých narozeninách jsem koukal na film Koralína a svět za tajnými dveřmi a strašně mě zaujala hudba v něm, byl jsem úplně fascinovaný, tak jsem si koupil cédéčko. Dneska mi to přijde pořád stejně tajemné a často se k filmu i soundtracku vracím.

A zásadní koncertní zážitek v mládí?
Moje první přítelkyně mi k Vánocům dala lístky na koncert Sigur Rós, na které jsem se moc těšil, protože jsem je měl, a mám, od malička rád. Bylo mi asi devatenáct a hráli v Bristolu, venku poblíž doků. Zrovna zapadalo slunce a přišlo mi to tak nádherné, že jsem poprvé u živé hudby plakal.

Které album tě donutilo dělat hudbu?
Už jako malý jsem skládal nějaké věci, ve čtyřech letech jsem začal hrát na klavír. Ale určitě si pamatuju kapely, co jsem jako dítě slyšel a inspirovaly mě k psaní a skládání, třeba Bombay Bicycle Club, Radical Face a Beach House. Řekl bych, že mě vždycky inspirovala hodně emotivní hudba.

Song, na který nikdy nezapomeneš?
Snažím se vzpomenout na jednu písničku z dětství, ale nejde to. Každopádně když mi bylo dvacet, slyšel jsem písničku, kterou jsem dodnes nezapomněl (je mi sedmadvacet). Není na Spotify, jenom na YouTube, není moc známá, jmenuje se All I Dream od Estelle Levitt. Nikdy ji nezapomenu, protože jsem si ji na YouTube neuložil, a tak to vždycky musím do vyhledávání napsat. Je to taková folková funky písnička. Hodně zasněná a upřímná, smyčce v ní jsou nádherné. Vlastně moc nechápu, že ji nezná víc lidí!

Guilty pleasure?
Haha, mám vlastně rád „holčičí“ věci, Doja Cat je super! Dua Lipa taky, jedou prostě bomby. Další, co si vybavuju, je Miss You od Olivera Tree. Moji kámoši jsou z toho vždycky překvapení, ale čas od času si prostě rád poslechnu pop. Taky mám rád devadesátkové TLC, hlavně album CrazySexyCool, samý hity.

Nejlepší album minulého roku?
Bez mrknutí oka Changing Light od The Ironsides, tohle skladatelské veledílo mě nikdy nepřestane bavit. Měl jsem to štěstí s nimi strávit trochu času, když jsem byl naposledy v San Franciscu, a jsou to miláčci!

Nejoblíbenější record store?
Asi vás zklamu, pardon, ale nemám. Miluju hudbu a vinyly sbírám, ale nechodím se jimi prohrabovat. Většinou vím, co chci, a objednám si to online, než abych se poflakoval v obchodě s deskama. V tom případě je můj oblíbený obchod s vinyly Discogs!

Top 5 nejzásadnějších alb?
Božínku, nad tím budu muset chvíli přemýšlet.

Scott Walker – Scott 4, neskutečně nádherné. Propojením akordů, melodií a textů vzniklo opravdu chytré album. Přál bych si dělat takhle dobrou hudbu. Kombinace smyčců se Scottovým hlubokým hlasem je prostě dokonalá, nebo ne?

Bombay Bicycle Club – Different Kind of Fix, tímhle albem jsem byl hodně posedlý v dospívání a vlastně mě to nepřešlo. Tyhle písničky mě nikdy nepřestanou bavit. A dokazuje to, že jsem měl dobrý vkus už jako dítě, ha-ha.

Gustav Holst – The Planets, vždycky jsem miloval nadpozemsky znějící klasickou hudbu. Pamatuju si, že jsem něco z toho slyšel, když jsem byl hodně mladý, a pak se k tomu vrátil v dospělosti a je to opravdu neskutečné. Můj osobní favorit je Venus, The Bring of Peace. Podle mě je to jeden z nejkrásnějších hudebních kusů, které kdy kdo složil. Je naprosto geniální, že zachytil každou z planet a jejich emoce hudbou.

The Beach Boys – Pet Sounds. Tohle asi nemusím moc rozebírat, ne? To mluví samo za sebe. Možná je klišé říkat, že je to nejlepší album na světě, ale to je mi jedno, pro mě je jedním z nejdůležitějších vůbec!

Beach House – Depression Cherry. Pamatuju si, když vyšlo a já si u toho vyplakával svoje mladé srdíčko. Mistrovské dílo dream popu, nemám pravdu?