Průvodce městskými kmeny: Punk

Kmeny. Koprodukční dokumentární cyklus mapující současné městské subkultury přiblíží 16 z 26 témat popsaných v úspěšné knize Kmeny z roku 2011. Cílem cyklu není podat komplexní zprávu o subkulturách, ale ukázat, jak jednotlivá mikrospolečenství v Čechách fungují, jak se projevují, jak vypadají a v čem tkví jejich těžiště. Dokumentární cyklus vzniká v koprodukci České televize, partnery projektu jsou městské projekty BU2R a Jägermeister, první díl ve středu 4. března. Co my s tím? V neděli před každým dílem si projedeme tu kterou subkulturu, podle toho, co poslouchá, co smaží a co naopak vůbec, vážně i nevážně, klipově. Díl první? Punk.

Hudební publicista Peter Doggett v předmluvě ke komiksu Spánebohem: Příběh Kurta Cobaina v obrazech říká, že v moderní době se pocty hrdinům v podobě maleb a soch přetvořili v potisk na tričkách. Asi se shodneme, že už nežijeme ve kmenové společnosti, jenže lidem už dneska nestačí ikony na textilu a sami se stávají symbolem. A to může být matoucí. Jdete po ulici a potkáte na přechodu stormtroopera, co si v podpaží drží helmu. Do parku zas chodí děvčata na čaj o páté, oblečené jak z divočejší a temnější verze Jane Austenové. Zatímco Neotokio z roku 2054 je futuristickou vizí z budoucnosti, městské kmeny jsou současné. Tak si v tom udělejme pořádek.

PUNK
Prvnímu kmenu říkáme u nás v hoodu "back to basic", číro, křivák, Exploited, Sex Pistols, Toy Dolls, Ramones. Nebojí se močit na veřejnosti a zásadně si nezavazuje těžký boty. Skatepunkery, poznáte kromě prkna jenom podle jedný věci, místo pásku nosí tkaničku. Nejspíš by se nedostali dál za Millencolin, Lagwagon, NOFX a Agent Orange, nebýt videí od ZERO. New Found Glory, Bowling for Soup, Alkaline Trio, jména, který něco říkaj jenom popíkářům, co se dostali dál za Green Day, Blink-182 a Offáče. Já říkám, nevěřím nikomu, kdo neslyšel Bad Time for Democracy od Dead Kennedys. Crusteři zase pořád žijou v domnění, že Napalm Death ještě hrajou stenchcore a že Amebix je nejlepší kapela na světě. Poslední dobou objevujou black metal, ale to stejně jenom kvůli černobílým nášivkám. Nakonec holky. Ne že by ostatní kmeny nerekrutovaly děvčata, ale takhle se můžeme bavit o Bratmobile, Skinned Teen (strašně nedoceněný, vám říkám tyvole), Heavens to Betsy, Slant 6 a co já vim, co všechno. Všechny.

Nebýt Alkaline Trio, asi bychom si doteď dělali všichni srandu ze spojení slov "pop" a "punk".

ZERO - Misled Youth. Zero or die. Důvod, proč devadesátková generací ví, kdo to byli Pailhead. Iniciační rituál a svatej grál pro každýho, kdo si ryl na sešit "skate" a vedle "punk".

1, 2, 3, 4! Punk’s not dead, ty ale jednou budeš. Ramones jsou nesmrtelný. Důkazem toho je i tenhle živák starej 38 let. Blitzkrieg Bop nestačí.

„All Girls to the front. All boys be cool, for once in your lives. Go back... Back. Back.“ Nebýt Bikini Kill, jim spřízněných kapel a hnutí riot grrrl, asi by heslo punkové scény zůstalo „Kdo nemá čím houpat, ať se klidí z našich doupat“. To by teprve bylo no future. A Sleater-Kinney jsou zpátky!

Sorry, Amebix nejsou nejlepší kapela na světě. Ale jsou základ, to jo.

Dead Kennedys jsou základ. A label Jella Biafry není radno ignorovat.

Hele Totáče, Ečka, Znouzi, Visáče nebo N.V.Ú. znaj i lidi, co punk neposlouchaj. Takže návrat ke kořenům.

Díl Kmenů věnovaný punku režírovala Daniela Gébová. Vystudovala Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění v Praze, katedru dokumentární režie. Od roku 1992 pracovala jako redaktorka a scénáristka v České televizi. Natočila více jak dvacet dokumentů především se sociální tematikou (Takové ty věci, Ekologia Viva, Ptačí políbení, Industriální elegie).