Šejkr #141: Vikendica

Procházím maličkou galerií HOK v jedné z postranních uliček nizozemského Haagu a připadám si jako doma. Obrazy Danielle dePicciotto zachycují její spolupracovníky, kamarády a obecně spřízněné duše. Expozice se jmenuje Music Saved My Life, poněkud pateticky, ale co si budeme. David Eugene Edwards, Jim White, Mick Harvey, John Robb, Paul Wallfisch a pochopitelně Hacke. Dneska je Neubauten den, vyhrabávám polozapomenutou Ubique Media Daemon z EP Malediction a večer hurá do Karlína.

Praštěný nápad zajet si uprostřed uzávěrky čísla, a hlavně těsně před termínem odevzdání grantových žádostí přišel hlavně kvůli akci Vikendica. Tu už podruhé pořádal v různých městech Nizozemí kamarád Koen ter Heegde, manažer Tramhaus, jeden z šéfů labelu Subroutine a vůbec dobrý člověk. Koen se snaží na Vikendice shromáždit kapely z různých koutů Evropy, často z té bývalé východní, které by se společně na túru asi jen tak nevydaly. Letos padla volba třeba na naše Fotbal, taky naše Berlin Manson nebo ruské Glintshake, kteří už poměrně dlouho nehráli. Přidávám se na druhou půlku, o Eindhovenu a milované Veře v Groningenu slyším jen to nejlepší, Rotterdam si ale ujít nenechám. Kochám se výhledem na tamní prostor Worm, o kterém jsem během těch let slyšel tolik historek, že mi připadá, že by to mělo být velké minimálně jako Forum Karlín. Není. O to je to lepší.

Vždycky mi přijde zajímavé sledovat „naše“ kapely, jak si vedou v zahraničí, kde je publikum nezná, jak k nim přistupuje a podobně. Ve Warmu je to snadné, je vidět, že asi každý z těch 300 lidí přišel vážně na koncert, už úvodní Fotbal zaujmou a zcela po právu, parádní set. Zdravím se s lidmi z Tramhaus a The Sweet Release of Death, zase jako doma, ani si to nezasloužím. Prolézám každé zákoutí klubu, sem bych jako klidně chodil. Berlin Manson si na závěr vodí publikum, jako ostatně kdykoli, a rozhodně to není jen kvůli slovenskému fanclubu, který se tady objevuje na každém z koncertů, jen různě početný. Zábava. Podobnou míru pozornosti dostávají i španělští Los Sara Fontan, se kterými se vítáme taky jako staří známí. Ostatně se příští rok uvidíme na Colours. Jako doma. Tam to ale bude spíš na nás.

Music Saved My Life, opakuju si spolu s Danielle. Asi ne doslova, ale podobné výlety za hudbou trochu ano. Ne snad že by tam člověk zrovna načerpal energii, ale zase možná získá další chuť vytrvat v tom, co dělá. Příklad podobných akcí, jako je Vikendica, je třeba následovat, v našem prostředí se snažíme o něco podobného, ostatně i proto třeba koncert zmíněných Tramhaus, kteří se do dnešního playlistu nedostali, ale zato 30. října přijedou do Bike Jesus. A těší se náramně, když jsem Julii a Nadye vyprávěl, že podle prodejů a zájmu o koncert tam rozhodně nebudeme sami, byla jejich radost zjevná, přestože sotva dva dny předtím vyprodali slavné Paradiso. Tak abyste nezaspali. Poslouchám nové The Cure a už teď vím, o čem to tady bude příště. Končíme s Life After Life od The The, příhodné. „All the things you should have said but didn't say/ All the things you could have done but didn't do.“

V osm večer na Radiu 1, dneska třeba s Joan As Police Woman, Ninou Kohout, Sonic Interventions, Błoto, Greentea Peng, Neraev nebo remixem Despechá od Nusar3000. Que dices?