Články / Reporty

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 28.04.2019

Opravené fasády betonové džungle strahovských kolejí skrývají stále stejný podzemní klub 007, který oblečky nemění, a to je dobře. Džísky s nášivkami, staré křiváky, zarostlé ksichty a vypálené oči, toho večera taky trojice kapel, které spojuje špína a punková neomalenost.

Na úvod domácí noiserocková kapela Or. Trio s napumpovanou baskytarou, kytarovými záškuby a svérázným vokálem Adama Šťasty, hrajícím si s obrazotvornými texty. „Háčky v kůži, zkvašenej pot, děs cizích očí,“ kázal do mikrofonu ve skladbě Dolce Vita. Zvukovou rozháranost a rytmické slepence dokresloval skvěle, kousky Shellac nebo The Jesus Lizard poletovaly vzduchem, aniž by opisovali. Stísněnost, odcizení a atmosféra, jež vtáhla.

Švýcarští Coilguns, to je černé noisecore, disonance, bordel a špetka matiky. Chaotická čtveřice, složená převážně z bývalých členů progmetalové kapely The Ocean, totálně nabourala představu o průběhu hudebního večera. Porušováním zajetých koncertních principů a strháváním zavedených rolí diváka vs vystupujícího připomínalo jejich vystoupení až konfrontační performanci. Zpěvák Louis Jucker se svíjel v křečích, pobíhal po klubu, objímal návštěvníky a mrzačil sebe, mikrofon i kytaru, na kterou občas zahrál. Nepředvídatelnost chování znepokojovala opařené publikum. Zvuk hroutícího se světa, destrukce a zkázy zprostředkoval přesvědčivě, ale snaha lidi rozhýbat nebo jakkoliv zapojit byla marná. „I see you moving your hips, but you are trying to hide it,“ komentoval beznadějnou situaci. Krkolomné uvedení nového alba Millennials zasluhovalo jiné než převážně stonerové obecenstvo, které přišlo hlavně kvůli floridským Wrong.

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic. Kombinace stoner metalu s chromým noise rockem, zvukově připomínající mix Motorhead s Helmet, drtila ostrými riffy a neskutečnou úderností. Verva americké čtyřky střílející jeden track za druhým začala být ale po půlhodině předvídatelná – zuřivý vokál razil stále stejnou strukturu úsečného frázování a otravné intonace, kdy konce věty tahal zpěvák a kytarista Eric Hernandez nahoru. Situaci zachraňoval kytarista Ryan Haft ledabylými špinavými sóly, která lahodně tahala za uši, ovšem posledních patnáct minut bylo spíše přídavkem než vyvrcholením.

Středeční večer potvrdil, že koncerty můžou překvapit i jinak než přehnanými efekty nebo naleštěným zvukem. V době, kdy se choreografie pódiových tanečků takřka neliší, je důležité každé vybočení. Pódium je přežitek…

Info

Wrong (us) + Coilguns (ch) + Or
17. 4. 2019 Klub 007 Strahov, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace