Kristýna Trochtová | Články / Reporty | 28.07.2017
Astronautalis. Jen málo zahraničních umělců se do Čech vrací tak často a (evidentně) rád jako on, jen málo zahraničních umělců si záměrně nechává bookovat koncerty v těch nejmenších městech mimo velká kulturní centra – ostatně Olomouc byla na Bothwellově stále probíhajícím evropském turné co do počtu obyvatel třetí největší zastávkou (sike!). Když lidi z nezávislé scény vtipkují, že ho naživo vídávají častěji než Planety, když on sám tvrdí, že je Česká republika jeho druhým domovem, člověk má jednoduše radost, že může být u toho. Astronautalisova živá vystoupení mají zvláštní kouzlo a energii, ten jinak nenápadný blonďák dokáže strhnout davy několika slovy, dokáže rozpoutat úžasnou party nebo rozesmát celý klub průpovídkami a historkami z turné. Vše zmíněné se mu podařilo i v Olomouci, nejkrásnějším z měst.
Astronautalis „to“ dokáže i bez velikášských gest a hiphopových manýr – obecně známá věc. Zprvu to vypadalo na poněkud poklidnější večírek; přestože přišel solidní počet lidí, normou bylo pokyvování hlavou při soustředěném poslechu a pití cideru. Když ale Bothwell vypálil nejlepší věci ze svých posledních desek, nebylo třeba žádných výzev, publikum se samo jalo protancovat střevíce. Při Running Away from God, The River, the Woods nebo Dimitri Mendeleev to vyloženě vřelo, koncentrovaná euforie. Z This Is Our Science se vůbec hrálo překvapivě hodně a je třeba uznat, že skladby jako Midday Moon nebo Contrails měly živě neuvěřitelnou sílu.
Jeden člověk na stagi a jaké peklo umí rozpoutat! Andy Bothwell je chodící charisma. O tom ví své všichni, co ho po koncertě zasypávali penězi za desky a merch, co ho prosili o podpisy a fotky, co si s ním třásli pravicí a vyžadovali názory na vývoj politické situace v USA. Nejtěžší job na světě. Trpělivost, s jakou se Bothwell snažil vyhovět všem, je hodná ocenění. Poslední jim beam výměnou za široký, typicky americký úsměv? Platí, stačí. Zavíráme účty.
Koncert v Olomouci byl – přestože Astronautalisovy standardy jsou soustavně vysoké – výjimečný. Googlujte „The Water Song“ aka a capella přídavek, který chtěl ovšem hodně, ale skutečně HODNĚ přemlouvání. „For so many things Czech Republic has to offer, clapping is not one of them!“ No co, tak jsme to zkusili. Kontext: několik nezbedných (bílých) rukou se snažilo tleskat do rytmu Bothwellova zpěvu, ne zcela úspěšně. Bože, díky za alt-rappery, co vládnou (ostro)vtipem, nejsou zahledění do sebe a hlavně zavítají i sem na východ. Panelákový ráj se zase jednou proměnil v místo k žití a bytí, tyhle chvíle radikální radosti zůstanou v paměti ještě dlouho. We’ve touched THE fire.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.