Jáchym Krohe | Články / Profily | 14.09.2012
Znáte to obnošené rčení, že ty nejlepší věci nejdou vidět? Denně míjíte na ulici bezdomovce s harmonikou nebo civilizací vyplivnuté folkaře, kteří potřebujou peníze na cigára. Člověk si na to rychle vytvoří určitou provozní slepotu. Louis T. Hardin byl jeden z těch pouličních umělců, kterých byste si při procházce po 6. avenue ani nevšimli. Přes den hrál na vlastnoručně vyrobené perkuse a rozdával zdarma svoji poezii a nahrávky, v noci se schovával před jinými, opilejšími bezdomovci. Byl by to klasický scénář, kdyby Louis T. Hardin aka Moondog nebyl ikonou avantgardního jazzu a jedním z tvůrců minimalismu, nečetl spolu s Ginsbergem a neobjevil se ve filmu s Williamem Burroughsem.
Ty nejlepší věci nejdou vidět. A Moondog, protože byl slepý od šestnácti, neviděl vůbec nic. Ani světovou válku, ani New York, na jehož ulicích žil celých třicet let. Možná proto můžete postřehnout neobyčejný způsob, jakým se v jeho hudbě mísí vnitřní svět s tím okolním. Už jako malý se naučil hrát na tam-tam u jistého siouxského náčelníka, v jehož vesnici sloužil Louisův otec jako misionář. To mělo vliv na jeho tvorbu až do konce života; tvrdil, že siouxský zpěv plný synkop spolu se čtyřdobým rytmem je předchůdcem swingu. Hudební teorii se naučil tak, že chodil poslouchat zkoušky orchestru, odkud ho ale kvůli nevhodnému oblečení brzo vyhodili – chodil zásadně v kostýmu boha Thora. Díky tomu si získal přezdívku „Viking z 6. avenue“.
Jaký styl může na Manhattanu, výkladní skříni západního světa, hrát santa claus ve vikingském outfitu? Čekali byste třeba nějakou outplugged verzi black metalu. Ale určitě ne barokní kánony hrané v nepravidelném rytmu na podivné trojúhelníkové bubny s názvy jako „Oo“ nebo „Oo-ya-tsu“. Mezi chodci, kteří Moondogovi hodili pěťák do klobouku, byli i Terry Riley, Steve Reich nebo Philip Glass, kteří Moondoga nejen střídavě ubytovávali u sebe doma, ale dali mu příležitost dirigovat orchestr a nahrát desky. Později se o něm vyjádřili jako o svém velkém vzoru a předchůdci minimalismu.
Na konci šedesátých let vzniká Moondogovo eponymní album a chvíli po něm jeho pokračování. Většina kompozic má pod dvě minuty, vévodí jim originální perkuse a uklidňující monotónnost rytmů a pseudorytmů uvozuje téměř každou skladbu. „I’m not gonna die in 4/4 time!“ Místy se viking doprovází flétnou, cembalem nebo celým orchestrem. Občas se objeví i vokály, samozřejmě stejně minimalistické jako všechno ostatní: „All is loneliness here for me, loneliness here for me, loneliness.“ Na H'art Songs předvádí trochu „mainstreamovější“ klavírní písňové kompozice, zatímco na Sax Pax for a Sax se dostává do popředí jazzový saxofon a swingové variace (ale nezapomeňme, že swing se Moondog naučil od Siouxů). Některé skladby se opakují, některé, jako třeba Bird’s Lament, se procpaly snad na každé album. Několik z nich si vypůjčili i takoví interpreti jako Antony and the Johnsons, Kronos Quartet nebo Janis Joplin. Ta Moondogovi podle jeho slov doslova ukradla jeho smutný kánon All Is Loneliness; on se na ni ale nezlobil, protože ho prý Joplin oslovovala „beautiful cat“.
Jednoho dne Moondog opustil své manhattanské stanoviště a beze slova emigroval do Německa. Šestá avenue přišla o svého vikinga a Philip Glass v televizním vysílání oplakal smrt génia minimalismu. Slepý bezdomovec si mezitím užíval své „země zaslíbené“, jak Německo nazýval, psal sonáty v braillově písmu a jeho kariéra jenom vzkvétala...
Ten zvláštní rozpor mezi světem v hlavě a mimo ní ukazuje i Moondogova svérázná teologie. Cítil se svázaný křesťanským „monopolizováním času“ a vytvořil si vlastní dataci, rok nula umístil někam k prvním civilizovaným společnostem. Je skoro symbolické, že podle svého času zemřel v roce 9999. Na motivy svého originálního kalendáře (kam se hrabe ten mayský) napsal i kánon pro tisíc hráčů. Ale stejně jako my pořád počítáme čas gregoriánský, ani tisícihlavý kánon se nikdy nedočkal živého zpracování.
Moondog se v jednom z mála rozhovorů, které poskytl, nazval rebelem proti rebelům. Zatímco se pro strašném zážitku války skladatelé vyjadřovali pomocí atonality a disharmonie, Moondog válku neviděl. Žil ve svém barevném světě; tam, kde spolu na flétnu a bubínky hrají Bach, Glass a siouxský náčelník.
Zkuste:
Moondog (Columbia, 1969)
Moondog 2 (Columbia, 1971)
H'art songs (Kopf, 1978)
Sax Pax for a Sax (Kopf, 1994)
Vyšlo ve Full Moonu #14 + 15> / 2011.
Jan Krejča 05.08.2024
Nepotlačovat emoce, touhy, ani chuť po zvukové dekonstrukci. Ve středu společně s Lakoon v Bike_Jesus.
Jiří Moravčík 08.07.2024
Tak jak ho podle něho Pánbůh umístil do nepatřičného těla, je mu těsné i flamenco a než by se jeho pravidly nechal omezovat, identifikuje se jako ex-flamenco. Letos na Colour…
Jan Krejča 29.06.2024
Každá osobnost bývá potomkem svého díla, každá osobnost bývá poměřována silou charizmatu. Ne každá však dosáhne ideální kumulace zkušenosti, přehledu a nadčasového přístupu v pozdějším věku.
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.