David Čajčík | Články / Reporty | 04.06.2013
Více než rok od koncertu Celeste se Start Today rozhodli znovu uspořádat vrcholný postmetalový koncert tentokrát s Italy Lento jako headlinerem a v domovském prostředí strahovských kolejí. K pětičlenné partě z Říma přizvali téměř stejný line-up jako minule – FDK a esazlesa, doplněné norskými The Samuel Jackson Five.
FDK z Prahy schytali velmi brzký čas a s tím související malý počet posluchačů. Jejich crescenda tím ale neutrpěla, naopak, postmetalová gradace ozvláštněná netradičním čistým vokálem ukázala, že tahle skupina potřebuje jediné – vydat další album.
Po delší pauze se na pražské pódium vrátili esazlesa. Této již legendární plzeňské kapele byla Sedmičková stage doslova malá, když si s sebou přivezli i ,,visualisation managera“. Krátké zvučení a větší množství kytar proměnilo tvrdší skladby v masivní koule zvuku, což ale v konečném důsledku moc nevadilo, protože i o tom jejich hudba je. Provedení Průměrných dětí historie bylo všechno jen ne průměrné a novinka St. Tropez se pozitivním riffem sarkasticky vysmívala dnešnímu světu. Nikdy se nevrátí. Spontánní hardcorová energie, texty o zkažené společnosti a ještě stále přítomný punkový drive. Vítejte zpátky.
The Samuel Jackson Five z Osla se na akci ocitli pravděpodobně díky spřízněnosti s elitním labelem Denovali, na kterém vydávají i Lento. Bohužel, den před koncertem si jeden z kytaristů zlomil ruku a byl nucen sledovat koncert zpovzdálí za bariérou merche. Těžko říct, jestli jejich hudbě něco chybí obecně nebo to bylo zapříčiněné nečekanou ztrátou, ale buď to chce víc zpěvu (mroukání nestačí) nebo překvapivější aranžmá. Jejich post-rock působil spíše jako zajímavější kulisa a nepřidal tomu ani theremin (který použili tak krátce, že si toho většina lidí ani nemohla všimnout), ani vcelku vtipný midi controller kláves na iPadu (kam ta hudba dospěje, až si místo kláves budou kapely vozit tablety) a dokonce ani sugestivní arabská vizáž druhého kytaristy. Určitě by je ale bylo dobré slyšet v kompletní sestavě, originalita tam je.
Na stage se vyvalila mlha a rozsvítily se řady malých světýlek. Christmas time is coming a s ním úzkost, zoufalství a zmírání. Lento. Z nejnovějšího alba Anxiety, Despair, Languish se hrálo převážně, ale došlo i na pecky z Icon nebo ještě hodně syrového Earthen. Ovšem ono to bylo celé dost syrové. Od groovujícího sludge Hymen po introvertní gradující post-metal Hymn. Téměř deathcorová Underbelly čekala na pronikavý vokál, ale ne, na to Lento nehrají. Instrumentální provedení nám dovoluje poodkrýt mnohem více riffů než normálně, skvosty ve slokách, které by se jindy skryly pod growlem či screamem. K tomu excelentní práce s pomlkami – třísekundová pauza, kdy celá kapela ztichne jako jeden muž, jen aby záhy poté vyrazila vpřed jako armáda. Nutno dodat, že křišťálový zvuk celého vystoupení je jeden z hlavních důvodů, proč to celé bylo tak skvělé. I klávesy nenápadně se ukrývající na boku stage v pravých chvílích vystupovaly na povrch a varhany občas prozářily temnotu římských bouřkových mraků. A z dálky doznívaly hromové breaky bicích. Post-akce roku, dost možná.
Lento (it) + The Samuel Jackson Five (nor) + esazlesa + FDK
29. 5. 2013, Klub 007, Praha
foto © keša
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.