Jakub Béreš | Články / Reporty | 06.07.2016
Poslední festivalový den nabídl nejrozmanitější večerní program. Fanoušci kytarových formací, kterým nestačili dva dny plné rocku, dostali poslední dávku tvrdých riffů a moshpitů během podvečera. Anti-flag totiž střídali Enter Shikari. Tyto formace k nám jezdí velmi často, takže sázka na jistotu, kterou fanoušci vždy přijmou s nadšením. To stejné platí i pro The 1975, jejichž tvorba sklouzává k popu, na který slyší především ženské publikum, přesto si zachovávají tvář rozevlátých rockerů.
Žijeme v době, kdy charizmatičtí interpreti, jakým je i Saul Williams, nepotřebují za zády kapelu, ale vystačí si s MacBookem a promyšlenou prezentací. Básník, zpěvák, rapper, herec ale především člověk, kterému není lhostejný svět, ve kterém žije… Globální problémy jako sociální nerovnost, genderová diskriminace, nástrahy globalizace nebo snadno napadnutelné systémy - stručný výčet toho, s čím se vypořádává na své únorové konceptuální desce MartyrLoserKing. Naživo k ní přidává i projekci/koláž, která vedle sloganů nabízí i symbolické obrazce ze zemí třetího světa. Úchvatná byla i umělcova dikce a prezentace textů, když z úderného rapu přecházel k melodickým refrénům, velkou část koncertu pak strávil přímo mezi lidmi. Tančit, a přitom brečet, smíšené pocity a husí kůže nejlépe vystihnou atmosféru ve stanu. Diváci si dokonce vydupali extra báseň navíc, po které Williams sestoupil ze stage a šel si s nimi povídat.
Koncert CHVRCHES byl ideální bezstarostnou hodinkou, kterou si každý návštěvník zasloužil. Pozornost poutala především excentrická zpěvačka Lauren Mayberry. Žvýkačkový syntpop zabavil, ale hlavním bodem festivalu byl koncert Massive Attack, který odpověděl na otázku, jestli tuhle kapelu v roce 2016 ještě potřebujeme. Tedy otázku, která rezonovala napříč recenzemi na jejich aktuální EP Ritual Spirit.
fotogalerii z poslední dne hledejte zde
Ano, takovou kapelu potřebujeme, hlavně pak kvůli jejímu společenskému přínosu. Koncertu kralovala vizuální show, jejíž nápisy byly částečně přeloženy i do češtiny a která byla připomenutím základních lidských hodnot, které je potřeba neustále vyzdvihovat. Zvláštní nádech prezentace dostala i ve světle nedávného brexitu, proti kterému se Massive Attack už několikrát hlasitě vymezili. Nejsilnější byl však obraz ženy s šátkem a českým nápisem „Jsme v tom spolu“. Nečekané bylo přizvání Young Fathers, tedy skupiny, v jejíž tvorbě rezonují podobná témata. Mimo společnou skladbu z letošního EP zazněly i tři další, mezi kterými nejvíce vynikla Old Rock N Roll s refrénem opakujícím název jejich poslední desky - White Men Is Black Men Too.
Kdo neměl dost rapu, mohl festival uzavřít spolu s Astronautalisem, jehož vystoupení patřilo k těm nejenergičtějším a dost možná i nejvtipnějším, když během setu postupně selhaly domluvy s osvětlovačem, který na opakovaný pokyn „Chci tady mít větší tmu!“ zhasl všechna světla ve stanu. Astronautalis pak sestoupil mezi lidi a vyšvihl pár kousků přímo mezi nimi…
Poslední den akce dokázal, že Rock for People není jenom žánrově vyhraněný festival, ale že dokáže zaujmout různorodé hudebními fanoušky.
Rock for People
5. 7. 2016 Festivalpark, Hradec Králové
foto © Tomáš Valda
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.