Rozpálený Ben Howard

„Darling you’re with me? Always around me?“ zpívá Ben Howard v jedné ze svých největších pecek Only Love z poslední desky Every Kingdom. Byli jsme s ním. Při každém tónu. Byli jsme okolo něj. V kulatém sále Teatro Circo Price v centru Madridu.

Zatímco v Česku jsme o něm povětšinou ještě neslyšeli, jinde po světe sbírá pětadvacetiletý Brit Ben Howard úspěchy a vyprodává sály. Koncem letošního června si zahrál také na Glastonbury, odkud zamířil na turné po Evropě. My jsme ho zastihli při jediné letošní zastávce ve Španělsku, odkud Ben zamíří severněji do Beneluxu a následně do Ameriky. „To je divné, že lístky stály tak málo,“ podivovaly se Kanaďanky. „V Americe by byly mnohem dražší a hned by bylo vyprodáno!”

„Kdo dneska hraje?“ ptá se nás španělský taxikář prohlížející si frontu u vstupu. „Asi musí být dobrý, co?“ „Ben Howard,“ odpovídají ti ve frontě. Žádná reakce. „Jeden britský písničkář,“ dodávají španělsky se silným přízvukem. Taxikář s pohledem na dlouhý špalír přikývne s výrazem pochopení.

Kulatý sál se pomalu plnil a s třicetiminutovým zpožděním konečně potemněl. Následně se rozsvítil úzký pruh bílého světla, ze kterého Howard s doprovodem tří dalších muzikantů otevřel pomalou skladbou Everything. Ani jsme nedutali, probral nás až konec písničky a Howardův pozdrav. Přátelským děkováním publiku za doprovod a následujícími živějšími skladbami si získal obecenstvo na svou stranu a do vlny dobré nálady pak zkušeně vhodil poetickou Only Love. Publikum se mu odměnilo zdvihnutými pažemi, které reflektory oslnily pokaždé, když zazněla slova „only love“.

V téměř dvou hodinách, které si Howard pro rozpálený Madrid vyhradil, naservíroval typickou pozdní španělskou večeři – pořádnou dávku všehochuti, aby potrava byla vyvážená. Od začátku hrál energicky a lidi jásali, nicméně když přitvrdil a energičnost se vyšplhala o několik stupňů výš, tak jako rtuť na zdejším teploměru v odpoledních hodinách, kdy nezasvěcení očekávají pouze úpadek a ochlazení, pochopili jsme, že hlavní chod a exploze teprve přichází. Při oblíbené Keep Your Head Up byl dav na vrcholu blaha. Lidi poskakovali jak v prostoru pro stání, tak v postranních tribunách stojíce na sedadlech, zpívali, mávali rukama a natáčeli na telefony. Abychom se však nepřehřáli, po pár písničkách zase zvolnil a ke konci už jsme jen sborově vydechovali a vychutnávali si jemný dezert, který britský písničkář podával ze zadýmeného podia. Jednou z klidných finálních písniček byla Keiko, kterou prostřel na delikátním podnose, tak akusticky, jak jen akustická skladba může znít. Kulatý sál jsme opouštěli usměvaví, vydovádění a ukolébaní. A to jsme se ani nehnuli – nemuseli jsme, Howard & crew to udělali za nás.