Veronika Wohlrabová | Články / Reporty | 18.09.2018
Alice Merton, mladá autorka power poprockového hitu No Roots, který se stal hymnou všech cestovatelů, zavítala letos do Česka už podruhé. A nebylo divu, že po úspěšném koncertě na Colours of Ostrava pražskou Akropoli vyprodala. Před ní se na stagi mihla Sonia Stein pouze s kytaristou, jejíž melancholicky popový repertoár neurazí, ale taky se nijak neliší od letních rádiových odrhovaček. Zpívat Stein umí, a to, že se cítí jistě i v takto komorním složení, kde její hlas vynikne o to víc, je jen plus.
Alice Merton jako roztomilý tasmánský čertík přiskákala za úvodních tónů další nomádské písně Hit The Ground Running. Coby autorka hudby i textů je umí živě správně prožít, stejně jako umí pobavit publikum historkami, jak vznikly. Ačkoliv se Merton potkala se svou kapelou už na univerzitě a hrají spolu pět let, vydali zatím jen pár singlů. A špatné zkušenosti s velkými labely popsala ve skladbě Holes, kde uvažuje nad tím, kolik ústupků zbývá, než přijde o svou duši. Řešení našla v založení vlastního labelu Paper Plane Records.
Setlist pražského koncertu odhalil většinu zatím nevydaných skladeb a obsahoval pro každého něco. Skákavějším a rytmickým kouskům patřila střední část večera, když při Make You Mine zpěvačka vyhrožovala, že kdo nebude skákat, vyslouží si zlý pohled kytaristy Regiho Drakea, který se přitom poprvé usmál. V nastoleném rockovějším tempu pokračovala sarkastická I Don’t Hold a Grudge, jediná, kde měla kapela navrch oproti frontmance. Merton se tady pohybuje ve výškách, které nejsou zrovna její doménou. Před další skladbou se vyznala, že je čerstvě zamilovaná, a sama s Bastianem Völkelem za klávesami, pečlivě sledujícím každý její pohyb kvůli nepravidelnému frázování, vystřihla romantickou When I’m With You. To byla jediná pomalejší skladba, při které si mohlo publikum odpočinout. Část složenou z doposud neznámých skladeb vystřídala naopak ta s těmi nejpopulárnějšími. Od prvních beatů Lash Out přes zmíněnou No Roots celá Akropole poskakovala a tleskala do rytmu i bez vybízení. Čímž dojala zpěvačku téměř k slzám. Slova (bohužel zrovna při zpěvu) jí došla až během přídavku, který představoval před týdnem vydaný singl Why So Serious. To se k ní přidal jeden z nejmladších fanoušků v kostýmu dinosaura, stejném jako v klipu.
Hodinové vystoupení uteklo tak rychle, že se nikomu nechtělo věřit, že první přídavek je také posledním. Vzhledem k tomu, že album se teprve chystá, je sympatické, že si Alice Merton nemusela vypomáhat žádnými covery.
Alice Merton (de), Sonia Stein (uk)
15. 9. 2018, Palác Akropolis, Praha
foto © Olga Staňková
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.