Články / Reporty

Roztomilá a neposedná. Alice Merton.

Roztomilá a neposedná. Alice Merton.

Veronika Wohlrabová | Články / Reporty | 18.09.2018

Alice Merton, mladá autorka power poprockového hitu No Roots, který se stal hymnou všech cestovatelů, zavítala letos do Česka už podruhé. A nebylo divu, že po úspěšném koncertě na Colours of Ostrava pražskou Akropoli vyprodala. Před ní se na stagi mihla Sonia Stein pouze s kytaristou, jejíž melancholicky popový repertoár neurazí, ale taky se nijak neliší od letních rádiových odrhovaček. Zpívat Stein umí, a to, že se cítí jistě i v takto komorním složení, kde její hlas vynikne o to víc, je jen plus.

Alice Merton jako roztomilý tasmánský čertík přiskákala za úvodních tónů další nomádské písně Hit The Ground Running. Coby autorka hudby i textů je umí živě správně prožít, stejně jako umí pobavit publikum historkami, jak vznikly. Ačkoliv se Merton potkala se svou kapelou už na univerzitě a hrají spolu pět let, vydali zatím jen pár singlů. A špatné zkušenosti s velkými labely popsala ve skladbě Holes, kde uvažuje nad tím, kolik ústupků zbývá, než přijde o svou duši. Řešení našla v založení vlastního labelu Paper Plane Records.

Setlist pražského koncertu odhalil většinu zatím nevydaných skladeb a obsahoval pro každého něco. Skákavějším a rytmickým kouskům patřila střední část večera, když při Make You Mine zpěvačka vyhrožovala, že kdo nebude skákat, vyslouží si zlý pohled kytaristy Regiho Drakea, který se přitom poprvé usmál. V nastoleném rockovějším tempu pokračovala sarkastická I Don’t Hold a Grudge, jediná, kde měla kapela navrch oproti frontmance. Merton se tady pohybuje ve výškách, které nejsou zrovna její doménou. Před další skladbou se vyznala, že je čerstvě zamilovaná, a sama s Bastianem Völkelem za klávesami, pečlivě sledujícím každý její pohyb kvůli nepravidelnému frázování, vystřihla romantickou When I’m With You. To byla jediná pomalejší skladba, při které si mohlo publikum odpočinout. Část složenou z doposud neznámých skladeb vystřídala naopak ta s těmi nejpopulárnějšími. Od prvních beatů Lash Out přes zmíněnou No Roots celá Akropole poskakovala a tleskala do rytmu i bez vybízení. Čímž dojala zpěvačku téměř k slzám. Slova (bohužel zrovna při zpěvu) jí došla až během přídavku, který představoval před týdnem vydaný singl Why So Serious. To se k ní přidal jeden z nejmladších fanoušků v kostýmu dinosaura, stejném jako v klipu.

Hodinové vystoupení uteklo tak rychle, že se nikomu nechtělo věřit, že první přídavek je také posledním. Vzhledem k tomu, že album se teprve chystá, je sympatické, že si Alice Merton nemusela vypomáhat žádnými covery.

Info

Alice Merton (de), Sonia Stein (uk)
15. 9. 2018, Palác Akropolis, Praha

foto © Olga Staňková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace