Russian Circles - nemám dalších otázek

Vyprodáno. O skromnosti Russian Circles kolujou legendy, každý to ví (i raubíři z Torche) a každý je miluje. Rostou přímo úměrně najetým kilometrům kapelní dodávky, kterou ne náhodou častokrát šoféruje Mládě. Než jsme se vypravili k Múzám do obytného vtipu, stihlo nás odbýt nejedno ptáče s mlíkem na bradě, ale aspoň si znovu užila třiatřicátý koncert Madball. Svět je v hajzlu a všichni to ví, jen někteří mlčí naprázdno a jiní přetékají. Srovnání s posledním koncertem v Podniku se nelze vyhnout, předtím s Chelsea Wolfe jsem zívnul, dneska je všechno jinak. Station je deska první, protože je nejlepší, Guidance jí ale dýchá na gatefold teplým závanem z plných plic a prázdných vokálních linek. Letos jsou zase v plné síle, jen možná o kousek silnější, starší a krásnější, než pamatuju za celou dekádu od debutu. A že je to kronika tlustá a těsnopisem malovaná. Dá se vůbec z té kartotéky OST k neexistujícím fiktivním bijákům vytasit favorit?

Naposledy v Kabinetu Múz protančil stárnoucí Banán krok-sun-krok circlepitem, jako by se nechumelilo, dneska řídí MHD v moravské zlaté lodi lední medvědi. Starci málem zůstanou sedět v autě, protože na místě čekají přesně tři lístky a ani jeden navíc. Jasně, mají tu Flédu i Sono a jasně, přesunout koncert do větších prostor by znásobilo návštěvnost, jenže… Tady velí Šulini a pivo vaří Bro, tady se kafe leje po litrech a žádnou korespondenci o tom, kdo je větší čurák a kdo má menší péro, si veřejně nepřečteme. Tady jsme doma. Ivan šéfuje merch za dva, opodál posedávají místní i skoromístní a kouří se venku. Před klubem potkávám Briana a objímám ho na vícero způsobů. ‘I’m more charming with a coffee.’ Stává se mi to často. Já vím, že si o to koleduju, neustále v předklonu, ale tohle je snad naposledy, co jsem se zamiloval do chlapa.

Svrbění mi nedalo - googlím Helen Money. Neposlechl jsem vepsané pravidlo a udělal tu pičovinu. Živáky na Youtube jsou ošidná věc. „A Russian Circles mají čuch na předkapely.“ Posledně to byli Helms Alee a taky vládly ženy, byť od prvního pohledu na pódium je jasné, že bez Bena Verellena by těžko spousta našich milých ztloustla tak, aby i námraza na činelu roztála. Helen na to jde odjinud, ale stejným směrem. Chtěl bych tam být. První koncert. Poprvé přismýkat cello na kraj pódia. Rozklepanou rukou s jistotou chirurga naposledy seřídit dřevo, naposledy se napojit. A pak po hlavě do nic netušících, ideálně metlošů. Znalým eponymu naskočí spíš Wovenhand, jakmile si dáma neelegantně opře nástroj o reprák a spustí dvojskladbí Rift/Upsetter, nejtemnější borci strachy prchaj’ pod deku. Nebyl jsem tam, a tak Brno musí stačit, ale strašně si přeju, aby někdo dodržel slovo, aby si aspoň jeden z vás zaprodanců (ještě se dalo dýchat) před vstupem očistil štít a nic nečekal. Dostal by všechno.

O podium už se opírají i Manon meurt, pár paparazzi si fotí oba pedal-snowboardy, ze záznamu se preluduje, za oponou oblíkají kostýmy. Brian si nese panáka a chytá kytaru. Asa není intro, byť bez rytmiky. Naživo, bez smyček. Zatím. Jakmile se do první vrstvy položí Dave a roztáhne křídla, je zle. Tlustý zvuk, jaký naposledy předvedli…? A Verellen Amp v zádech, není se kam hnout, s těžkým riffem padají hlavy a každý záklon hrozí rozbitím čela za sebou, což pokérovaný macho bez trika očividně nepochopil. Jdu si pro nové brýle.

Odminule dostáli slovům a představuje se hlavně letošní deska. Rozloučení s tropy, vygradovaná láska, ale hlavně metal. MËTHÄLL!!! Nejlépe ilustrováno naboostrovaným basovým breakem (break jako zlomit) v 309. Dave a Sully jsou jak srostlí. Dnes večer nekoukám po Sestrách. Konečně slintám pod Brianem.

Častěji mě naserou kazatelské monology, ale tohle podium není pro kulaté trio a mikrofon dost veliký, tím spíš, že během setu zapomínáme rodnou řeč a opět si s Botou utíráme slzy (Afrika). Rád bych podotknul, že lepších kytarových shredderů, co na sebe nepoutají pozornost, než je Mike Sullivan, jsem si zapomněl všimnout. Totální podřízení se hudbě. Skoro jsem si nevšiml, že Geneva zůstala opomenutá…

Od posledně nepotřebuju sezení kvůli bolavým zádům, setrval jsem v pozoru celý zápas. Duel Vorel vs. Mládek dopadl navzdory očekávání porážkou šampiona nedávno se vyklubavším mláďátkem, byť mladší jmenovaný se snad chystal do Lucerny a v Brně chyběl, narozdíl od kolegů skandálistů. Už bych si mohl zvyknout, že tam, kde stojí aspoň jeden Shullin, se slétají trubci ze všech včelínů.

„Už chápu, proč jsou tak dobří.”
„?”
„... protože jsou nejlepší.”

Nemám dalších otázek.