S cellem napříč kontinenty (Sebastian Plano)

Argentinský multiinstrumentalista Sebastian Plano se českému publiku představil v červnu 2014 koncertem v Paláci Akropolis. Nyní je na své první návštěvě ve Skandinávii a doprovází skupinu Blaue Blume na jejich dánském turné.

Na jaké nástroje hraješ?
Mým hlavním nástrojem je cello. Taky hraju na piáno a bandoneon, co je původně německý nástroj, který se uchytil v tangu.

Tvé cello není úplně obyčejné, je na něm kontroler, přes který pouštíš samply.
To pramení z nápadu přidat na cello něco, co by mi pomohlo rozvinout můj sólový set. Kamarád ze San Francisca je hudební inženýr a pomohl mi nainstalovat kontroler.

Takže to je vlastně jedinečný kousek...
Patentované to nemáme.

Prozatím. Tvoje hudba tedy spojuje vážnou hudbu s elektronikou?
Ano. Jsem z prostředí klasické hudby. Vystudoval jsem konzervatoř a byl na cestě stát se sólovým cellistou. Ale pak jsem se rozhodl dát se na vlastní dráhu a celé se to proměnilo v osobnější a expresivnější zážitek. Dostal jsem se do situace, kdy hlas uvnitř mé hlavy už nedokázal vydržet bez pozornosti. Hudbu jsem začal skládat, už když mi bylo dvanáct, ale vždycky to byl jen koníček, a to až do té doby, kdy jsem rozhodl vydat první album. Tehdy jsem se naučil naslouchat vnitřnímu hlasu, což v podstatě znamenalo přestat interpretovat ostatní klasické umělce jako Mozarta, Bacha či Haydena a psát vlastní věci.

A s vlastními věcmi jsi pak začal jezdit turné. Kde nejčastěji koncertuješ?
Hlavně v Evropě. Teď jsem poprvé ve Skandinávii, ale předtím hlavně Německo, Nizozemsko, podíval jsem se i do Čech. Rád bych zavítal do Ruska. Mám za sebou i zkušenosti ze Spojených států, kde jsem dřív studoval, ale pak jsem se přestěhoval do Berlína a od té doby to je Evropa.

Své první severoevropské turné máš jako doprovod pro Blaue Blume. Jak se dala dohromady dánská kapela hrající lehce psychedelický dreampop s argentinským klasickým cellistou?
Bylo to docela zábavné setkání. Poznali jsme se v hostelu v San Franciscu. Měl jsem s sebou bandoneon, i když si už vůbec nevybavím proč. A tihle kluci tam byli taky, viděli bandoneon a řekli mi: „Hej, zahraj něco!“ Úžasný způsob, jak někoho poznat - mezi hudbou a pivem.

Jaká byla vůbec cesta do Ameriky a Evropy? Začínal jsi v Argentině, jak jsi skončil až tady?
Z Argentiny jsem odešel v sedmnácti a odletěl do Itálie na studia. Dostal jsem stipendium a dva roky strávil na hudební škole. Poté jsem se chystal na konzervatoř v portugalském Lisabonu a týden před začátkem dostal e-mail z Bostonu, ve kterém mi psali, že jsem dostal stipendium a jestli nechci studovat na Bostonské konzervatoři. Takže jsem si koupil jednosměrnou letenku do Bostonu s tím, že se pořád stihnu vrátit do Lisabonu, kdyby Massachusetts nebylo to pravé. Ale nakonec jsem tam zůstal, z Bostonu se dostal do San Francisca a nakonec jsem se usadil v Berlíně, to byl rok 2013.

Teď tedy Dánsko, první koncert na tour, jaké jsou dojmy?
Je to výborná osobní zkušenost, být tady pro takovou kapelu, jednak protože jsou skvělí kamarádi, ale hlavně výteční hudebníci se skvělou budoucností. Je to pro mě odměna, stejně tak jako první koncert ve Skandinávii. A ohledně koncertu... jeden zvuk slyším já na pódiu, ale ten důležitý je v davu.

Jak to vidíš dál? Jsou směry, kterými by ses rád ubíral?
Myšlenky proudí mou hlavou bez toho, abych si jich vůbec všiml. Není tvou povinností kontrolovat to, co přichází. Musíš tomu dát volný průchod a sledovat, kam tě to vede. Ale vždy to je o objevování něčeho nového. Mimo vlastní tvorbu se věnuju i produkci. Poskytuju poradenství, zvukové inženýrství a nahrávání.

Co posloucháš v dnešních dnech?
Zrovna jsem po deseti letech přišel o svůj iPod. Plaval na jezeře a když jsem ho našel, tak jsem si uvědomil, že tohle je skvělý důvod pro založení nové kolekce. Už nějakou dobu jsem čekal na důvod, proč se vzdát té staré. A co poslouchám? V podstatě cokoliv. Někdy tango, někdy jazz, Milese Davise a také spoustu nových skladatelů.

O těch v dnešní době moc slyšet není. Většinou to jsou jména komponující pro filmy a na mladé vycházející talenty už pozornosti nezbude. Jaká je podle tebe budoucnost klasické hudby?
Když jsem dokončoval studia, tak to bylo v období, kdy bylo jasné, že klasická hudba není v nejlepší pozici. Dalo by se říct, že má před sebou hodně překážek, přeci jen interpretujeme hudbu, která je stovky let stará, což vyžaduje hodně kreativity. Obzvlášť v dnešním světě. Hudba musí zůstat svěží a vážná hudba si to zaslouží, je to kouzelná věc.