Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 07.12.2014
Jako skeptik jsem měl z koncertu obavy a dlouho váhal, zda vůbec jít. Hlášky o zombie revival, o dalším pilíři důchodové reformy nebo na české poměry a českou kapelu nečekaně vysoké vstupné mě dlouho odrazovaly a když jsem se nakonec rozhoupal, byly už lepší lupeny pryč. Pořadatelé správně počítali se starším publikem (prý jich přišlo deset tisíc), proto zhruba devadesát procent kapacity bylo „do židlí”.
Obavy z akustiky haly se naplnily hned s prvními tóny. Část zvuku (hlavně bicí a nejvíce činely) se odrážela od protilehlé strany a se zpožděním vracela, což působilo značně rušivě. Další obavy směřovaly k hlasu Báry Basikové. Po poslechu nové desky jsem měl pocit, že vyšel nový zákon zakazující zpěvačkám zpívat příliš vysoko nebo že je Basiková hlasově za zenitem a že se o éterické výšky ani nepokouší. Když navíc první skladbu večera (Stromboli), při níž se na nahrávce vznáší v nebetyčných výšinách, jen odhučela, čekal jsem jen to nejhorší. Šlo o klamání nepřítele, protože v průběhu večera se do toho mnohokrát opřela a bylo to skoro tak, jak známe z alb i z dávných koncertů, takže jediný větší kiks jsem zaregistroval v Košilele, kdy se nemohla sejít s Michalem Pavlíčkem. Ovšem komentáře mezi skladbami si mohla odpustit. Připomenutí, že má svátek (a rovnou si sama popřát), komu je následující skladba věnována, kdo dorazil na koncert atp. bylo zbytečné a trapné. Neodpustím si ani poznámku o úrovni zpěvaččiny angličtiny - nebyla sice tristní jako u premiéra Sobotky, ale u skladeb z druhé desky bych dal přednost jejich české verzi.
Michal Pavlíček neexhiboval a nesóloval, střídal kytary častěji než Lady Gaga šaty, které zase Vendula Kašpárková průběžně odkládala. Rytmika Veselý - Kryšpín šlapala (až na občasné „brambory do sklepa” při použití dvoukopáku). Hostů bylo užito střídmě. Vilém Čok odzpíval Ó hory s maketou hory, dvě skladby si odehrál Roman Dragoun, stejně jako Vladimír „Guma” Kulhánek na basu. Škoda, že to nebylo slyšet. Nevyužita zůstala velikost pódia (umělci zabírali tak třetinu) a lze jen litovat, že nebyly vyčerpány možnosti světelné a vizuální techniky - hudba Stromboli po tom svým charakterem přímo volá, se scénou evokující cirkusové šapitó (i sopku) se dál nepracovalo.
Během večera zazněly především skladby z druhé a třetí strany dvojalba, méně ze Shutdown. Nová nahrávka byla zastoupena jen třemi kusy (naštěstí) a živé podání bylo mnohonásobně lepší. Před přídavkem dvou písní, po němž si diváci vytleskali ještě jednu, proběhl křest nového alba Fiat Lux. A pak jsme šli domů. Přes všechny výhrady jsem si ty dvě a půl hodiny užil. Sice to nebylo tak kulervoucí a srdcervoucí (nebo obojí) jako před lety, ale o kolika koncertech to lze vlastně říci?
Stromboli
4. 12. 2014, O2 Arena Praha
foto © Jan Julínek
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.