Články / Reporty

Shoegaze ze sebe vymlátíme hlukem, kluci (Nothing)

Shoegaze ze sebe vymlátíme hlukem, kluci (Nothing)

Jiří Mališ | Články / Reporty | 24.09.2016

Po dvou interview bylo téma večera jasné. Tři skupiny, jejichž „snový“ přístup k rocku je místy označován jako shoegaze, se snažily během vystoupení uniknout ze spárů omezující nálepky následovníků Slowdive. A jelikož se americko-velšsko-dánský lineup rozhodl jít cestou kreativního rámusu, dunělo mi v uších ještě následující poledne.

Jako první se pódia ujal vycházející dánský export Alpha Male. Chlapci sice vypadají, že by mohli hrát rádiový britský poprock, ale domácí trio jde ve šlépějích Yung a mají za sebou i support svých oblíbenců z kapely Cheatahs. V kodaňské Betě zahráli dva singly doplněné o čtyři nové tracky a jejich metodou vyhnutí se shoegazu byla inspirace popem a punkem. Outro závěrečné Mono Focus bylo prodlouženo o instrumentální nářez, který dal zapomenout na všechny reverby. Noise rock v podání Alpha Male má budoucnost.

Po mladých Dánech se představilo cardiffské kvinteto Chain of Flowers. Velšané měli svůj úprk od shoegazu jednoduchý, hrají postpunk a nikdo se je ještě neodvážil přirovnat k My Bloody Valentine. Od prvních tónů byl jasný vliv spoluostrovanů White Lies, ale frontman Joshua Smith si bere příklad i z The Smiths a na pódiu předvádí taneček, který jako by byl veden játry, zoufale se snažících uniknout z jeho útrob. Jejich křik byl však utlumen další lokem piva, a ačkoliv to místy vypadalo, že by Joshua mohl přepadnout přes monitor do prázdné přední řady, byli jsme toho ušetřeni. S přibývajícími minutami se jeho výraz měnil z Morrisseye v George Clarka, což korunoval pohledem antikrista. Kytary ho následovaly a publiku se dostávalo tvrdého hardrockového nářezu, ačkoliv všimnout si kytaristy přes přílišnou nápadnost zpěváka nebylo jednoduché. Je nutné dávat pozor, aby se frontman neuškrtil kabelem od mikrofonu, protože Chain of Flowers hrají velice dobrý postpunk.

Ani součet decibelů dvou předskokanů nepřipravil bubínky na hlasitost, se kterou se vyrukovali hoši z Nothing. Postrockové intro úvodní skladby Fever Queen připomínalo Maybeshewill a působilo ještě lépe než na novém albu Tired of Tommorow, které filadelfská kapela přijela Evropě představit. Kytary a bicí byly dokonalým ztělesněním kvalitního hluku. Nic mě tak nepřipravilo na šok, kterým byly vokály jak frontmana Domenica Palerma, tak kytaristy Brandona Setty. Zpěv, který oběma deskám Nothing dodával tak vychvalovanou zasněnou atmosféru, se do Kodaně nedostavil. Možná to bylo tím, že se skupina nacházela uprostřed více jak třítýdenního turné, možná tím, že speed z předchozí noci v Hamburku ještě Nickovi tekl ušima.

Hodinový set jsem vyplnil snahou předstírat, že poslouchám instrumentální verzi kapely. Lepší výkon byl slyšet ve starších skladbách Dig, Bent Nail a B & E, ale jinak byl tahák večera zklamáním. Nothing hráli většinu skladeb z letošního alba a hutnou atmosféru se jim podařilo předvést i naživo, ale protože vokály byly na desce hlavním aktérem, budu na kodaňský koncert muset zapomenout a za týden si je pustit na Spotify.

Info

Nothing (us), Chain of Flowers (uk), Alpha Male (dk)
22. 9. 2016 Beta2300, Kodaň

Photo: Philip B. Hansen. For www.PhilipBH.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace