Články / Recenze

Nothing (něco o letargických milenkách)

Nothing (něco o letargických milenkách)

Jakub Hudák | Články / Recenze | 08.04.2014

Guilty of Everything vyšlo na metalovém labelu. Záleží na tom? Docela jo. Je to důležité, pokud si chcete odpovědět na otázku, co odlišuje Nothing od zbytku shoegazeové scény. Shoegaze působí jako přirozené vyústění moderní amplifikační a nahrávací technologie: za to, že dnes můžeme něžně šeptat do stovek decibelů kytarových stěn, a přesto být slyšet, vděčíme tomu, kolik úsilí dáváme do vývoje uspokojovadel pro audiofily, muzikanty a producenty. Intuitivně by dávalo smysl snažit se metalovou písničku překřičet, ale to už není potřeba, protože stačí otočit knoflíkem. Nothing otočili knoflíkem a jsou něžní.

Po instrumentální stránce zní Guilty of Everything velmi podobně jako Siamese Dream od Smashing Pumpkins, až na ten nepřetržitý, valivý zvuk v pozadí, neodmyslitelné znaménko shoegazeu. Kytary jsou tvrdé, bicí precizní a vazbení, které několikrát ohlašuje změny tempa nebo čehokoliv, zní dokonale odměřeně. Nothing nepotřebují dlouhá kvílení snímači o repráky, aby mohli tvrdit, že jsou experimentální. Protože nejsou.

Je sice velmi rozmařilé a dekadentní, že si můžeme vyzkoušet, jak by zněl shoegaze produkovaný jako metalové album, ale Guilty of Everything je příliš monotónní a letargická milenka na to, abychom se k ní chtěli vracet. Například mezi skladbami Beat Around the Bush a B&E (které jsou na desce hned po sobě) je tak malý rozdíl, až to zavání stereotypním formátem.

Singl Dig, který vyšel ještě v roce 2013, je pro Nothing sice dobrou vizitkou, ale zároveň je to upoutávka prozrazující děj celého filmu. Zvláštnější je třeba Bent Nail – existuje něco jako surf-shoegaze? Skladba je navíc je kontaminovaná punkem, takže si posluchač odpočine od nevyčerpatelně táhlého zpěvu a vůbec poprvé (a naposledy) se dostáváme se stopáží pod čtyři minuty. Bohužel navazuje píseň Endlessly, což je skutečně ironický název, protože nasazuje zpátky ty staré pantofle; čisté akordy na začátek, zavazbíme a jsme v hlukových stěnách, teď vokální litanie výrazná na sykavky a dohráno. Trochu jiná je ještě Get Well kvůli grungeové atmosféře, tradičnější písničkové progresi a zlomu do pochodového rytmu.

Ale i tak; Guilty of Everything je povedené album. Muzikantsky není odfláknuté, produkce je čistá, dokonce i o přínosu a obohacení by se dalo mluvit, jenže funguje mnohem lépe jako album než jednotlivé písničky. Popište mi desku a řeknu, že to má smysl, ale pusťte mi ji a začnu pochybovat.

Info

Nothing - Guilty of Everything (Relapse, 2014)
http://wearenothing.bandcamp.com/album/guilty-of-everything

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace