Články / Recenze

Nothing (něco o letargických milenkách)

Nothing (něco o letargických milenkách)

Jakub Hudák | Články / Recenze | 08.04.2014

Guilty of Everything vyšlo na metalovém labelu. Záleží na tom? Docela jo. Je to důležité, pokud si chcete odpovědět na otázku, co odlišuje Nothing od zbytku shoegazeové scény. Shoegaze působí jako přirozené vyústění moderní amplifikační a nahrávací technologie: za to, že dnes můžeme něžně šeptat do stovek decibelů kytarových stěn, a přesto být slyšet, vděčíme tomu, kolik úsilí dáváme do vývoje uspokojovadel pro audiofily, muzikanty a producenty. Intuitivně by dávalo smysl snažit se metalovou písničku překřičet, ale to už není potřeba, protože stačí otočit knoflíkem. Nothing otočili knoflíkem a jsou něžní.

Po instrumentální stránce zní Guilty of Everything velmi podobně jako Siamese Dream od Smashing Pumpkins, až na ten nepřetržitý, valivý zvuk v pozadí, neodmyslitelné znaménko shoegazeu. Kytary jsou tvrdé, bicí precizní a vazbení, které několikrát ohlašuje změny tempa nebo čehokoliv, zní dokonale odměřeně. Nothing nepotřebují dlouhá kvílení snímači o repráky, aby mohli tvrdit, že jsou experimentální. Protože nejsou.

Je sice velmi rozmařilé a dekadentní, že si můžeme vyzkoušet, jak by zněl shoegaze produkovaný jako metalové album, ale Guilty of Everything je příliš monotónní a letargická milenka na to, abychom se k ní chtěli vracet. Například mezi skladbami Beat Around the Bush a B&E (které jsou na desce hned po sobě) je tak malý rozdíl, až to zavání stereotypním formátem.

Singl Dig, který vyšel ještě v roce 2013, je pro Nothing sice dobrou vizitkou, ale zároveň je to upoutávka prozrazující děj celého filmu. Zvláštnější je třeba Bent Nail – existuje něco jako surf-shoegaze? Skladba je navíc je kontaminovaná punkem, takže si posluchač odpočine od nevyčerpatelně táhlého zpěvu a vůbec poprvé (a naposledy) se dostáváme se stopáží pod čtyři minuty. Bohužel navazuje píseň Endlessly, což je skutečně ironický název, protože nasazuje zpátky ty staré pantofle; čisté akordy na začátek, zavazbíme a jsme v hlukových stěnách, teď vokální litanie výrazná na sykavky a dohráno. Trochu jiná je ještě Get Well kvůli grungeové atmosféře, tradičnější písničkové progresi a zlomu do pochodového rytmu.

Ale i tak; Guilty of Everything je povedené album. Muzikantsky není odfláknuté, produkce je čistá, dokonce i o přínosu a obohacení by se dalo mluvit, jenže funguje mnohem lépe jako album než jednotlivé písničky. Popište mi desku a řeknu, že to má smysl, ale pusťte mi ji a začnu pochybovat.

Info

Nothing - Guilty of Everything (Relapse, 2014)
http://wearenothing.bandcamp.com/album/guilty-of-everything

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Nádej prázdnych tiel (Vojtik)

Richard Michalik, Veronika Vagačová 30.01.2025

Po silnom debute, za ktorý si Vojtik vyslúžil ocenenie RadioHead Awards, šlo očakávať čokoľvek. Jeho odvaha a talent ukazovali hneď viacerými možnými smermi.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Cepín v hlavě (Kid A Mnesia)

Štěpán Šanda 28.01.2025

Procházka výstavou v podobě něčeho blízkého počítačové hře může dobře připomínat pandemickou osamělost. Kid A Mnesia Exhibition.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Poslední zvonění aneb Život Vernona Subutexe

Michal Pařízek 28.01.2025

Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: „Byly jsme holky a byly jsme trochu divné…“ aneb Holky v punku

Radim Kopáč 27.01.2025

Punk ladies made in ČSSR určitě musely být. Možná ne tak výrazné jako holky z Dybbuku, možná netvořily celou sestavu, ale každopádně tady měly své místo. Na pódiu i pod…

Trochu červené (Lelee)

Veronika Vagačová 22.01.2025

Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.

Mramory města, v pokojích mršin (Infamis Tenebre)

Jiří V. Matýsek 21.01.2025

Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.

Nový hlas v mé hlavě (Linkin Park)

3DDI3 01.01.2025

Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace