waghiss666 | Články / Reporty | 25.03.2015
Brno je zlatá loď, za děvčaty z Brna choď… na kafe a šmahem pryč. Pseudostudentská metropole mě kdovíproč naplňuje neředěnou úzkostí až po okraj šálku na presso, nicméně když se během tří hodin spojí konec Silou Kovadliny Tour, bratislavských lopat a předčasný start Beneath California EU, ohrnovat nos netřeba. V klubu jsem poprvé a načas, a ještě než jdu zpovídat Ivana (na vlnách za pár!), což se protáhne do zvukovky, zahryzne se do mě zlá předtucha o dnešní účasti. Cocina Perdida rozdává vega palačinky a celý večer je zároveň benefičním na vícero frontách, kolik asi dneska vyberou?
První lákadlo: pohřeb Point Blank Range, moshcore agresorů s názorem. Jejich poetika zkérovanou pěstí na plešatou hlavu ke mně promluvila až ze zeleného sedmipalce. I když kluci v Pulp Studios udělali skvělý kus práce, brutalita hrnoucí se z pódia nemá v našich krajích obdoby. A to 2-step HC a breakdown jeden za druhým tradičně odzívám, nic pro mě, jenže… „Sme radi, že sa nám podarilo hrať pre ľudí, čo sa na nás iba pozerajú.“ Jo, boj s větrnými mlýny se nekonal (byli v početní nevýhodě) a ne, Kubec končí a je to škoda. Přesah a energie nad potřebu si něco dokazovat. Now I Understand. Rust.In.Pit.
Národní divadlo, vyrvané sedačky, podium mimo provoz. Aleš staví ty největší bicí, co jsem kdy viděl, na podlahu klubu, Vorel tradičně dvě bedny, Kos bez trička. Nabíhá major Zkáza, punčochu (dámskou, fajnovou) přes hlavu a v rukavičkách. Kdo se chce vzdát bez boje a nezúčastněně postávat v půlkruhu, nemá šanci. V Ostravě lítaly židle, kickdrum bag a mikrofon, kdo nedodržel dress code a přišel v tričku s mrdkou, byl nahý jediným trhnutím svalnaté paže. Jenom předkrm. Nejedna přibarvená píča odejde odpaněná polohou, co z kamasutry vytrhli už v knihkupectví. „Vyměnit za poznávací zájezdy na základkách, děti od 9 do 15 let povinně, a babkám místo hrnců kazetu Dvatisícetřinec!“ (to nejsou moje slova) Ani ne čtvrthodinové inferno končí bouráním. Bicích, jak jinak.
HANBA. Nechce se mi o nich psát, nošení dříví do lesa. Proč? Mám tendenci opakovat všechno to, co už sepsali jiní. Jak je to naprosto obyčejná muzika a jak jsou neobyčejně skvělí, všichni dohromady i každý zvlášť. Napadlo mě, jak je smutné, že se z kapely jako Hanba musíme plošně posírat. Kdyby tohle psal Banán, každej ví, moje schopnost opisu a argumentace není tak přesná, tenký led, ale risknu to. Jaktože nás sundá kvartet kámošů, co to dělá bez ambic, postaru a složí desku za pár zkoušek? Čím jsou tak jiní a výjimeční oproti všem těm rasistickým prasatům s přeprodukovanýma sračkama ve sluchátkách? Proč nejsou jenom další z davu? Fakt je to naopak? Ať už je podle knihy pravidel Vinca blbeček a Banán zaprodanec, milovat je nepřestanu, já tu bibli nečetl. Pro mě každé podání ruky znamená víc než modrobílý palec. A ten koncert byl parádní jak tenkrát (Rolety&Tablety, těšte se!).
Mladý novojičínský Brňák mi u cigára prozradil, jak to vlastně bylo. Přistála nabídka přivézt Retox do Evropy o den dřív, za tři hodiny se kupovaly letenky. „Sergey je miluje a slavil narozky, nebylo co řešit.“ Sympatické, velmi sympatické. Justin Pearson na pohled nestárne, peklo, kterým za čtyři dekády prošel, je zakonzervované pod arogantní aurou podobně jako se schovávají melodie za noise-grindové zvuky. Jak přijít o basáka a nepřestat hrát? Brian vypadá jako Mike Sullivan, paralely s každým šlukem. A taky nemá rád rasisty. Chcípni ve vlastní katedrále! Nejlepší koncerty jsou kurva nahlas a bez keců. Jestli nemá Michael osmnáctky struny, tak hraje z harddisku. Název vystihuje mnohé – návrat Justina od elektroniky a hostovaček zpátky do kapelní dodávky, jistá resuscitace hardcoru, smytí Xka na zápěstí. Nasazení: zběsilé. Repertoár: od prvního EP po aktuální desku Beneath California. I don’t fuck with notes je hláška na kopák jako dělaná. Ani Scott Pilgrim nemá takovýhle záklon, i když zahraje znělku z Final Fantasy. Pauzy vyplňovalo krabičkové tremollo rozsekanýma nájezdama na další skandální likvidaci muzikantského náčiní a Justin nejednou srazil svoje frontmanství na úroveň zvířete, přesně jak to nikdo nečekal. Hajtka sbalená, pokřik o přídavek, minutová gradace v jediný štěk. Díky, za měsíc Sedmička. Nashle.
Retox (us) + Hanba + Repelent SS + Point Blank Range (sk)
22.3. 2015, Kabinet Múz, Brno
foto © Zdeněk Němec
www.kulturouprotichatrani.cz
www.anarchistblackcross.cz
www.flickr.com/photos/112776363@N02/sets/72157651531606855
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.