Slámové víno kultury (Beseda 2024)

Beseda v jihomoravském Tasově jako velký svátek bohaté multižánrové hudební palety pro hudbymilovné nadšence napříč tří generací. Letos se odehrál 31. ročník s mezinárodním obsazením z Kanady, Austrálie, Ameriky, Anglie a výkvětem talentů česko-slovenské scény. Festival nenápadně zastrčený v topolovém hájku o třech pódiích zůstal prakticky ve stejném rozložení jako posledně. Mezigenerační publikum plné rozmanitosti a pospolitosti naladěné na prázdninovou vlnu venkovské bezstarostnosti zůstalo. Stejně jako prostor zamilovat se do skvěle utaženého zvuku, který si tady hýčkají.

MÁVÁNÍ SLEPECKOU HOLÍ

VIKTOR: Letos vyrážím o pár hodin dříve, natěšený na únik z rozpáleného velkoměsta a lekci rekreačně hudební terapie. Do auta přibaluji i horské kolo; akčním lidem doporučuji vzít na pátek nebo celý týden dovolenou a navštívit třeba jihozápad Bílých Karpat, vinařské sklípky v okolí Strážnicka, kruhovou rozhlednu Radošov nebo vodní nádrž Lučina. Pro bajkery stezky na Trail of Life, z nichž Horňácká vede i Tasovem, hudební cesta Lidečka nebo výšlap na Velkou Javořinu stojí za to úsilí v každém ročním období.

Okolo druhé se kraj halí do požehnané letní bouřky, blesky šlehají prostorem a teploty se mírní, déšť ustává. Na místním fotbalovém hřišti vyrůstají stany, fotograf Marek přijel z Brna: „Letos jsem byl na Glastonbury, hezký výlet, byla to pocta fotit tam,“ povídá. Mísí se tu profesionálové s návštěvníky. Přeháňka se brzy rozežene, vysvitne slunce a úpěnlivý vokál Štěpána Pařízka z kapely Chief Bromden se vznáší nad topolovým hájkem obalený v postrockové fúzi. Bosá, kudrnatá dívka dává do potůčku Velička chladit bílé víno a jde svlažit své horkem rozpálené tělo. Mladí milenci na druhém břehu se líbají, stany obrůstají stezku.

JAKUB: Přijíždíme do postavenýho městečka s hodinovým skluzem. Dálnice je kolem Brna neúprosná, ale v autě nám to nevadí. Je na co se těšit a není žádnej důvod si v hlavě pokazit dva dny na festivalu, kde se hudby znalí hipsteři mísí s vyžilejma rockerama, kde maminám utíkají děcka se sluchátkama, kde ve stínu u kapely chrní huňatej welsh corgi a nezdá se, že by jeho citlivej sluch rušila hudba ze stage. S hlasitostí to tady nikdy nepřehánějí, pokud teda není trocha hluku jedním z trademarků kapely. Déšť je už pryč a vypadá to, že se loňská buřina nezopakuje.

VIKTOR: První hudební čísla?

JAKUB: Zrovna zvučí Ametyst, parta, v jejímž pozadí stojí Ventolin, ale moc na to nedbáme. Je čas si projít areál. Ne že by to byla věda: jedna stage tady, druhá za pár topoly a hudební stan tak „daleko“, že člověk ani piva neupije. Ale kdo jezdí na Besedu, vždycky si ji rád procourá. Už tahle zběžná kontrola, jestli zůstalo všechno na správným místě, je srdeční záležitost. Rozhlížím se po lidech, u jedné stage si malá skvadra nalívá domácí slivku. Tady vás nikdo neprošacuje, (skoro) nic nezakáže, žij a nech žít.

Začínáme studovat line-up, nebyl moc důvod ho rozebírat předem. Já Besedu radši objevuju až na místě, vím, že mě jen sotva zklame. Splňuju povinnost v podobě měkkýho hlasu The Ecstasy of Saint Theresa, okoukávám první rozjetou party rapera Ankiho, ale moje zvědavost roste, když vidím, jak se připravují australští Kollaps. Death industrial? Není to jen taková vějička? Není. Rozjíždí se nefalšovaná jatka, v blikajících světlech se rýsují křečovitý siluety melbournské trojky třímající plechy, řetězy a vůbec podivný konstrukty. Mám pusu dokořán a říkám si, že tak tichý to letos nebude. Z pódia se ženou hromy, praskot a řev, pod pódiem někdo zběsile mává slepeckou holí. Kapela, která je zvyklá spíš na menší publikum, je u vytržení. Konec. Vyčerpaní čekáme na Blackxwash s vyhlídkou, že by to taky mohl být pěknej nářez.

fotogalerie z festivalu najdete zde a tady

KOVBOJ NAMOTÁVÁ

VIKTOR: A taky, že je! Tohle z videí nenakoukáš, upozornění pro epileptiky před show je na místě. Zambijsko-kanadská rapperka Backxwash s neskutečně přísnou flow a industriálními beaty mává hlavama a stmeluje do kotle punkáče, metloše i starší/mladší hiphop heady. Ďábel se skrývá v mošpitu! V kontrastu s tím moje první setkání se softrapovým princem Ankim. Rozjetý crowd plný podpory a skladby z nové desky, ty jdou dál zvukově i tematicky, pro mě velký páteční doják. Před australským zneklidňujícím death industriálem lidé utíkali do lesa, aut, stanů, ale vymítání a spílání o temném úpadku civilizace nejde uniknout, zůstávají jen skalní příznivci hluku.

Dramaturgický zabiják a otazník letošní Besedy, nebo skleněný jednorožec z paranoii utkané v labutí píseň člověka? Kombo Kollaps a pak Backxwash, kterou někdo popsal jako Dälek v sukni, skvěle navázalo. Taneční vrchol pátečního večera rozpoutává slovenský banger maker FVLCRVM, s vysoce energickou, eklektickou zábavnou směsí a kovbojským funkem kouzlí úsměvy, roztancovává, namotává všechny a stvrzuje roli zásadního hráče na poli elektronické scény.

JAKUB: FVLCRVM si pro sebe ukradl pátek, to je bez debat. A že jsem se do něj kvůli smrtící únavě přemlouval! Jeho energickej tanec v kovbojským klobouku za mistrovsky seřízenou hrou světel a kmitající stovky rukou pod pódiem si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Ideálně navždy. Chvíli rozehrává šťavnatou raveovou party, občas bere kytaru a pouští se do sóla tak zkreslenýho, že by i Thurston Moore pokýval hlavou. Je to set, kterej je po té dosavadní divočině náležitě kontrastní. A to je příznačný vlastně pro celou Besedu.

Fesťák, kde z triphopových Blue Uandi rychle skočíte do naboostěného setu řízných zvukových tyranů Ničitel, abyste se ráno probudili za tónů akustický kytary z každoroční soutěže písničkářů, jako by vám za zády zrovna začínaly Prázdniny v Telči. Kolem stage posedávají ospalí návštěvníci a začíná druhý den. Pomalu, žádnej kvalt. Ideální vzít deku a vyvalit se třeba na Krajinu Ró nebo na některou z docela slušnýho počtu přednášek. Volím výběr z podcastu o Nirvaně Pavla Klusáka a pak debatu o budoucnosti festivalů v souvislosti se změnami klimatu. Čím dál víc mi ale začínají vonět stánky a dostává mě hlad. Naštěstí tady není problém ani s výběrem jídla, ani cenama. Vstřícnější festival, aby člověk pohledal.

VIKTOR: Hlad byl po debatách i podcastech. Absenci čtení poezie a slamu zastoupil aspoň Karlův knižní bazar. Debata, kterou moderoval Michal Pařízek o změnách klimatu a extrémních výkyvech počasí na festivalech byla super aktuální a edukativní. Trochu děsivé na tom zůstává, že v době klimatické krize ani meteorologové nedokážou stoprocentně určit předvídatelnost výskytu bouřek a supercel, a proto je třeba ostražitosti a podpory návštěvníků. Strašák v podobě masivní bouřky se letos Besedě naštěstí vyhnul.

Široký a relativně cenově vstřícný výběr gastra i vína se letos rozvinul, jen pivaři neměli tolik alternativ speciálů (vždyť je vedle pivovar Louka!) a z ženské strany jsem zaslechl, že mají málo toitoiek. Z gastra určitě chválím holky z Oh My Wolf za vege tacosky s chilli salsou, vegan chutné chálky a matéčko od zlatíček ze Tří ocásků a lidi z Natural wine crew, kteří šířili osvětu a nabízeli degustace skvělých lokálních vín. A tradičně lidové bomby z betonového bufáče a skvělou přípravu drinků. A nezapomínám na kafé z brněnského Tungsramu!

KŘIK HARFY

JAKUB: Mě osobně dvě piva (plus sour, kterej nepiju), včetně mandlovýho speciálu asi jakžtakž stačily. Navíc pivo za pade na fesťáku? Dneska? Klaním se před břeclavským pivovarem. A zároveň ho vyzývám, že nějakej ejl by se taky vypil. Trestuhodně jsem vynechal víno, zato jsem zkusil zajímavý nesladký limonády a k jídlu jsem se pustil hlavně do Ocásků, který jako bejvalej Brňák chovám v srdci. S plným břichem jsem proplouval sobotou, která alespoň pro mnou nastavenej program byla nejvíc prosněná za všechny Besedy, na nichž jsem byl.

Platilo to i u ostřejšího postrockovýho setu Tomáše Paluchy, co probudil i ty poslední spáče. Řízný riffy, ostře vykreslený kytary, kejvající hlavy. A já se u toho ospale válím na dece, přičemž nikomu nevadím, nepřekážím. Koukám na děcka, jak pinkají badminton, kterej pořadatelé rozložili hned za zvukařským stánkem a kde se hraje nepřetržitě až do nočních hodin, kdy sporťáci hledají košík ve světlech blikající stage.

VIKTOR: A co klidnější věci?

JAKUB: Nádherný drony Petry Hermanový se prvně trochu perou s přezníváním z hlavní stage, ale jakmile se opře do mašinek na podlaze, už si nenechá vzít ani decibel. Stan sedí, ani nedutá a pozoruje, jak objímá harfu černou a chmurnou jako náhrobní kámen, hýčká ji, ale taky do ní křičí a ohejbá její zvuk do dalekýho hřmění. To dné je na tom o poznání hůř. Jeho až hedvábný ambient plný promyšlených glitchů už nemá moc šanci, a i přes usilovné soustředění se topí v akustickém smogu. Překrývání je jediná mrzutost, se kterou se tady ti nejtišší občas potýkají. Energickej set předvádí Post-hudba se skvělýma světlama a hodně upřímným projevem, kterej i přes okázalou melancholičnost umí lidi roztančit.

VIKTOR: Sobota měla fakt snovou lajnu umělců. Britští PVA nastoupili hned z letiště, takže první půlka byla trochu unavenější, žánrově skákající tracky mezi hip hopem a synthpopem z připravované desky prokládali retrosynťákovou futurepop vizí z alba Blush, závěr setu gradoval skvěle a roztančil zkřehlý crowd. BoLs/sLob i přes slot proti prime timu skvělých Mutantů přinesl hyperpopovou energii progresivní elektroniky a chaotickou raw rapovou show v JPEGMafia stylu plnou emocí a hype momentů. Perfektně, hvězdně sehraní Island Mint s naleštěnou kolekcí indie kytar se postarali o feelingové překvapení a surreálné a nádherné nacítění Besedy. Prostě odzbrojující souhra muzikality, talentu a milované šedesátkové slunečné lo-fi psychedelie i shoegazu.

POKOJE

Secret gig měl být prý frontman z Fat White Family, což zní punkově fresh, ale nevyšlo to, tak dojel Edúv syn a nezklamal, rozsekal na kousky natlakovaný stan – velká fanbase a rudá mlha mezi tančícími těly, trapem a technem. Kdo viděl bizarní uptempo experimentální selekci a jako by speedem indukované taneční kreace Kodikiho setu, nezapomene! „Nevím, na čem je, ale chci to taky,“ ozývalo se. Na závěr Reflektor DJs až do rána s dunivou sílou a plnými kapsy bangerů, party se členy PVA, ti se mísili s ravery ve stanu a našli si spoustu českých přátel.

JAKUB: BoLs/sLoB sice začal ve skoro prázdným stanu, ale pokaždý, když jsem se během jeho divokýho setu na pomezí hyperpopu, experimentování s rytmama i zvukama a rapu otočil, stálo za mnou víc a víc lidí. Dívám se, jak řádí, rozhazuje rukama i stojanem na mikrofon, padá na zem před pódium, klečí. Najednou pokorně a vděčně. Taková je pro mě i Beseda. Vděčná za každou duši, ale ne podbízivá. Nepotřebuje se zalíbit. Chce každého uvítat a dát mu prostor užít si ji po svém, ale nezavalit ho nekonečnem zbytečností. Je to festival se špičkovou hudbou, ale stejnej základ je i přívětivý prostředí. A k tomu zákonitě patří i určitá nenucenost, možnost ujít pár kroků a prostě zmizet. Zastavit se a nenechat se strhnout davem, když o to nestojíte. Beseda je jeden z mála festivalů, který vám dá jedinečný zážitek, ale i tolik potřebný pokoj.

VIKTOR: Dramaturgicky i pocitově to byl ještě o chlup lepší hudební výběr než jubilejní a excelentní třicítka, několik změn v lajnapu bylo pohotově a briskně alternováno (Frail Body – Acid Row partysavers, Vojtik – Adam the World). Povedený letošní merch šel na dračku. Mnoho poprvé do Besedy zamilovaných přátel a úžasně vstřícní lidi, ať už jde o zprostředkování rozhovorů s umělci, komunikaci nebo prostě sounáležité mezigenerační bytí.