Popluh | Články / Reporty | 20.04.2015
Ani definitivní nástup jara do našich krajin nezabránil zimním duchům vplížit se do Akropole. Britské trio Snow Ghosts přivezlo představit nové album A Wrecking. Přestože pro Snow Ghosts se jednalo o tuzemský debut, pro ústředního člena projektu Rosse Tonese aka Throwing Snow to byl návrat na prkna, která spolu-znamenají pražský hudební svět. Na stejném místě už letos se svým sólovým projektem vystoupil v rámci festivalu Spectaculare, tentokrát to bylo méně rytmické a taneční a více hypnotické a temné...
Celý večer načali „domácí“ Awali. Česko-ukrajinská dvojice představila lednovou desku Between Significant a se svým mixem elektroniky, soudobé vážné hudby a zasněného popu si místo předkapely bez problémů obhájili. Ne nadarmo se o nich mluví jako o jednom z největších jmen z těch nejmenších, tedy alternativních, na letošní tuzemské scéně. A Awali to potvrzovali každou skladbou. Chytře vystavěný set načali instrumentálními črtami na pomezí ambientu a pianových nokturn, které místy připomínaly práce inslandského hudebního mága Ólafura Arnaldse. Jak se postupně plnil sál, začali přidávat i Awali a melancholický hudební podkres z nástrojové hradby doplňoval neméně melancholický zpěv. A aby té melancholie nebylo málo, vešla se i do textů. S dvojicí Tamara Schmidt a Aitcher Clark je třeba počítat, tímhle tempem by jim s trochou štěstí mohl být brzy malý i ten náš miniaturní hudební rybníček.
Přestože venku dozníval zatím nejhezčí letošní den, Snow Ghosts na letně naladěné publikum nebrali nejmenší ohled a naplno rozprostřeli své bizarní hudební krajiny. A směs gotiky, folku, elektroniky a ambientu se neminula cílem. Jestli projekce předskokanů Awali byla minimalistická, proti projekci hvězdy večera to byl vrchol megalomanství. Celý set doprovázel rozpohybovaný motiv z obalu prvního LP A Small Murmuration a po plátně se v rorsachovských spirálách prohánělo hejno ptáků. Jednoduché, velmi účinné a kompaktní. Narozdíl od různorodé trojice, která se schovávala za styl i hudební nástroje a leckdy i do svých vlastních světů. Vše spojoval a objímal silný hlasový projev Hannah Cartwright aka Augusta Ghosta, ale srdce skladeb bilo „uměle“ elektronicky. A když už bylo zapotřebí tu synťák, tam elektrickou kytaru a jinde elektrické housle, byl tu multiinstrumentalista Oliver Knowles, aby dotvářel náladu skladeb. Tenhle zimní dozvuk si slušně zaplněná Akropole rozhodně nechala líbit.
Snow Ghosts (uk) + Awali
16. 4. 2015, Palác Akropolis, Praha
foto © Natália Zajačiková
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.