Články / Reporty

Sněhurka a sedm civilistů (ve Studiu Hrdinů)

Sněhurka a sedm civilistů (ve Studiu Hrdinů)

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 16.06.2014

Po scéně bloumají čtyři postavy. Působí jako by něco hledaly. Chvíli to vypadá, že všichni totéž, chvíli zas, že každý něco jiného. Vysoký blondýn v šedém skoro obleku, o něco menší brunet v černém klobouku, krátkovlasá dáma v béžovém saku a hnědovláska ve vínových lodičkách s přezkou. Princ, myslivec, královna macecha a Sněhurka. Německý režisér Kai Ohrem je svedl dohromady, aby dle instrukcí rakouské spisovatelky Elfride Jelinek rozbili pohádku na tisíc kusů a pak dle švýcarského prozaika a básníka Roberta Walsera fantazírovali o smíření. Studio Hrdinů a jejich poslední premiéra sezony.

Notoricky známá pohádka o Sněhurce, ze které vyplývají jasná fakta. Sněhurka je ve všem nevinně, myslivec je zmanipulovaný dobrák, macecha mrcha a princ je zkrátka ten pravý. A co když ne? Že macecha žárlí na krásu své nevlastní dcery, to se stává, ale proč by si měla žena někoho brát jen proto, že šel náhodou kolem její rakve a políbil ji? Co když Sněhurka prince nechtěla, akorát se ji na to nikdo neptal? Ono je totiž možné, že princ byl trochu pomalejší, v nepravou chvíli výřečný a vlastně pošilhával spíš po paní matce než po slečně dceři. A myslivec, poblázněný touhou po královně, se ve slabé chvilce snad chtěl Sněhurky zbavit. Nakonec veškerá kolektivní vina dopadla na Sněhurčina bedra. A navíc to jabko... Tak jako sžírají lidské vnitřnosti staré křivdy, ničí Sněhurčiny útroby plesnivějící pozůstatky ovoce, které se stalo symbolem dědičného hříchu. Jablkem to začalo, jablkem to mělo skončit. Když ta holka přežije všechno... No a když to nejde po zlém, tak to může jít po dobrém. Pořád si ještě mohou všichni v klidu sednout a o všem si pohovořit jako lidé, kteří se náhodou potkali na nádraží. Skvělá scéna, kdy Sněhurka-terapeutka promlouvá o vzájemné důvěře nejprve k myslivci a poté ke všem přítomným. Věřím ti. Řekněte to! Máte na to?

Celé inscenaci dominuje Sněhurka - skvělá Ivana Uhlířová. Myslivec (Jiří Kniha) s princem (Kamil Švejda) jí zdatně sekundují, macecha (Marta Vítů) působí poněkud nevýrazně, což ale může být součástí její role blahosklonné madam. Role sedmi trpaslíků (přesněji šesti trpaslíků a jedné trpaslice) se zdatně zhostili dobrovolníci, se kterými Studio Hrdinů pro toto představení navázalo spolupráci. Za originální výpravou stojí Tereza Beranová a Patricia Talacko. Příkladem za všechny může být scéna, kdy si Sněhurka s myslivcem vyřizují účty s trpaslíky v zádech. Mezi tím, co se za nimi rýsuje stavba, která by mohla být vším od trpasličí sluje až po královský zámek, přihlížející princ a královna, kteří třímají v rukou dřevěné laťky, se stávají stromy – němými pozorovateli, zároveň však rámují celý absurdní obraz, který před diváky vyvstává.

Nezbývá než podotknout, že podobné pokusy o smiřování dobra a zla v pohádkových příbězích mohou být velice riskantní. Narušíme-li osvědčený černobílý kontrast odstíny šedi a odstartujeme vlnu hromadného odpouštění, mohla by nám také zbýt jen hromada kostýmů a rekvizit. A proto chcete-li, aby vaše děti ještě někdy usnuli, zachovejte jablko sváru alespoň někde. A až začnou snít, jděte filozofovat nad archetypy k Hrdinům.

Info

Robert Walser / Elfride Jelinek: Sněhurka
Režie: Kai Ohrem
13. 6. 2014, Studio Hrdinů, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace