Angína, slivovice a upnutý gatě (Vibrators)

Jak začít tuhle punkovou epizodku? Mám horečku a šofér Kiril mě vyváží serpentínama nad noční Prahou. Tak to bychom měli - taxíkem na punkovej koncert. Počáteční stud zvolna přebíjí Mulholland drajv kolem bývalý zkušebny, kde jsme s klukama dávali dohromady první songy v imaginární angličtině a brumlali něco na způsob „ten bridge tady nesmí bejt tolik sofistikovanej”, vybaveni desaterem, který rozhodlo o tom, že nám dvojšlapka nesmí přes práh.

Nostalgický okénko trvá asi deset minut, než mě Kiril vyhodí u spartakiádního Stonehenge a za dalších pět mi už barman lifruje panáka slivovice. „Vypálení bacilů takhle nefunguje, chlapče, jedině pokud bys chtěl potkat v noci nad mísou svoje activií vyšlechtěný biffidus esencis,“ prohodí otcovsky zpod svý bekovky a já definitivně potvrdím status outsidera, co si nejde pro staráč.

To ale už přichází Gába, Ivo a pár stylovejch kamarádů, co mě, bledýho velkovévodu, berou pod svý lesklý kožený křídla. Akorát včas, Fialky se právě pouští se správně punkovým zpožděním do prvního setu večera. Sympatická banda, projevem, energií, a kdyby se nebáli pustit do většího frackovství a do míň monotónních, až bigbeatovejch zpěvovejch linek, budou fakt dobrý. Co není, může být.

Vibrators ukončí rozložení pozic ve vyprodaný Sedmičce a hned navážou na tuzemskej support. Když posloucháte jejich první dvě alba, jste nadšený z přirozenýho prolínání toho nejlepšího z klasickýho britskýho punku s do-woop popovým historicismem zámořskejch Ramones. A i když z původní sestavy zůstal jen bubeník Johnny „Eddie” Edwards, oháklej do starýho dresu AC Milán, s Petem Honkamakim a Nigelem Bennettem tvoří mocný punkový power trio. Edwardsova úsporná přesnost se lehce potkává s Bennetovejma až thundersovskejma riffama a pestrý publikum jim leží u nohou od první písničky. Pro zbytečnej sentiment není prostor - happy birthday, zpíváme Bennetovi spontánně už asi po čtvrtý písničce. To, že Olda vedle mě dva tejdny předtím přišel v Modrý vopici o jedničky, dvojky i trojky při stage divingu, nevadí.

Když začnou hrát ikonickou Baby, Baby, motá se mi hlava horečnatym blahem, ve kterým se potkávaj angína, slivovice a pohled na jedny šik černobíle pruhovaný upnutý gatě. Odněkud přilítne pusa. Punkerky jsou stejně nejhezčí holky a některý reuniony mají smysl.