Dita Koudelková | Články / Reporty | 23.01.2014
Protože opakování je prý matkou moudrosti, je tu pro vás opět po roce malá lekce z historie tříakordové rytmiky a anarchie spínacích špendlíků. Jako v minulém roce, tak i letos vystoupili v pondělí 20. ledna v pražském Lucerna Music Baru legendární věrozvěstové zlaté éry punku 77´ The Vibrators spolu s československými souputníky Plexis a obroditelem Petrem Hoškem.
Ano, pondělní termín zrovna nevyzývá k tomu, zajít si na gig, který je jasným příslibem prodloužené kocoviny, stejně jako pachuti série dvanáctek ještě nevstřebaných od víkendu. Jsem si ale jistá, že kdo se překonal, ten nelitoval.
Lákadlem večera byla britská punkrocková formace The Vibrators, která hostuje v našich vodách už téměř každoročně. Za třicet osm let stihla mnohokrát vystřídat své složení, včetně původního frontmana Iana „Knoxe“ Carnochana, svou hudební linii však změnám nepodrobuje. A proč taky. Osvědčená rytmická melodie válů jako Automatic Lover nebo Baby Baby, kterou si zvládnete pobroukávat i s trojkou v žíle, zafungovala i tentokrát. Naplněná Lucerna podupávajících fanoušků sice zdaleka nepropukala v nezřízený riot, jakého byli hoši svědky svého času na 100 Club Punk Festivalu se Sex Pistols, ale i tak se basák Pete Honkamaki zasloužil o intenzivně pogující chumel.
Za domácí punkáče předskakovali pražské legendy z dogtownu Plexis. Nesmrtelná banda okolo strejce Hoška, na němž by nebylo záhodno dělat testy, jestli se opravdu jedná o člověka nebo o humanoidní nádobu na chlast, ládovala skalní fanoušky fláky jako Punk a pláč, Půlnoční rebel nebo nestárnoucím Svět jsou báry. Rozhodně velký respekt před jejich více než dvacetiletou kariérou, ale v případě pondělního koncertu byla tenká čára mezi dobrou klasikou a nudou překročena. Hošek tahal falešné tóny až z paty a zbytek kapely jen monotónně řezal stokrát přehrané trojakordy. Tak jako tak Plexis, stejně jako The Vibrators, patří k dějinám, které by si každý, komu není punk cizí, měl aspoň jednou za ten rok dopřát.
The Vibrators (uk) + Plexis
20. 1. 2014, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Jaroslav B. Vancata
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.