Články / Reporty

Some sort of time machine (Neutral Milk Hotel v Praze)

Some sort of time machine (Neutral Milk Hotel v Praze)

Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 06.08.2014

Na návrat některých hudebních formací byste mohli vypsat sázky už ve chvíli, kdy se za nimi zatáhne opona, na druhou stranu existují také nevyzpytatelní vizionáři, kteří se nerozpakují opustit světla reflektorů na dlouhé roky. Ukázkovým případem se stal Jeff Mangum, podivínský frontman Neutral Milk Hotel – přelomová deska In the Aeroplane Over the Sea z roku 1998 se možná výrazně zapsala do historie, vykoupena však byla patnácti lety v ústraní, zpestřenými pouze občasnými kolaboracemi a živými nahrávkami bulharských lidovek. Vymodlený comeback Neutral Milk Hotel přišel jako blesk z čistého nebe, nemluvě o pražské zastávce nezřídka vyprodaného světového turné.

Ještě předtím, než přišla řada na hlavní hvězdy večera, nastoupila na pódium brazilská kytarovka Boogarins. Příjemný indie rock s psychedelickými ozvěnami srážela snadná zaměnitelnost se stovkami podobných uskupení. Troufnu si tvrdit, že více by zaujali nadějní zástupci tuzemské nezávislé scény Strangers in the City nebo písničkář Jéčko. Významné nakopnutí kariéry by bylo jenom pomyslnou třešničkou na dortu. Jak dlouho bude trvat, než se pořadatelé/zahraniční hvězdy uvolí dávat šanci lokálním nadějím?

Už během přestavby pódia atakovala teplota v MeetFactory tropické hodnoty a napětí se dalo krájet. Na první pohled zanedbaně působící Mangum vyvolal jisté obavy, stačilo však pouhé hrábnutí do strun akustické kytary a rázem bylo všechno na svém místě – přirozený songwriterský talent se zkrátka nezapře. Na dřeň oholený minimalismus vháněl do očí slzy dojetí a sborový zpěv nebral konce. Záhy se připojil i zbytek původní sestavy, hořkosladká trubka odrážela veškerou pomíjivost života, hra na pilu připomínala seanci se záhrobím a tahací harmonika nezněla nikdy víc cool - dojem kazily jen razantní punkové bicí. Klíčovým prvkem ovšem zůstal charakteristický procítěný vokál na hranici nervového zhroucení. Elektrizující atmosféru ještě vyšponoval zákaz pořizování audiovizuálních záznamů, kdy návštěvník koncertu konečně nebyl rušen shlukem zářících displejů mobilních telefonů a naplno si vychutnával každičký moment vystoupení.

Dle očekávání se celý set točil kolem nepřekonatelné In the Aeroplane Over the Sea, zazněly všechny nestárnoucí klasiky včetně Two-Headed Boy, The King of Carrot Flowers nebo Oh Comely. Připomenutí se dočkala i debutová deska On Avery Island, byť ani zdaleka nedosahuje takových kvalit - přibližně v polovině vystoupení tak mírně padal řemen. Naštěstí skromně působící kapela šetřila proslovy a pokorně sázela jednu skladbu za druhou v rychlém tempu. Jeff Mangum vyzařoval nadpřirozenou auru blázna určeného ke spasení, dav působil jako v transu a přídavky byly více než povinností – křehká ukolébavka Engine se stala dokonalou tečkou za nezapomenutelným večerem.

Info

Neutral Milk Hotel (usa)
3. 8. 2014, MeetFactory, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace