Ichor | Články / Reporty | 07.08.2014
Jen těžko tomu uvěřit, říkám si třímaje lístek na koncert, který má proběhnout až za několik měsíců. Totéž si opakuji i před bývalou industriální budovou, nyní křižovatkou mnoha uměleckých odvětví, MeetFactory. Otvírá se brána a už se tomu dá i uvěřit. Pódium zdobí aparatura předkapely, za ní se schovávají otlučené a z velké části pololubové a elektro-akustické nástroje. A umělý beránek. Najdou se tací, kteří s nakupováním merche nemeškají a ještě před začátkem show strkají do batohů recyklovaná trička s hybridem letadla a gramofonu.
The Boogarins coby předkapela, soudě dle odezvy publika, byli správnou volbou. Čtveřice psychedelického charakteru kraulující i v najazzlých a funkových vodách měla o něco méně bezprostřední výraz, ale byl ukotven do pravidelných struktur slok a refrénů. Zaujaly extatické pohyby falsetujícího zpěváka, v půli vystoupení přetrhlá struna, já ocenil i basáka, kterému na rohatý SG nástroj neustále kapal pot a v okamžiku, kdy nemusel hrát, ho rychle a nenápadně stíral košilí. Poté aplaus a čekání. Technici doladili kytary, poklepali na akordeon, dechy a čtyři pily. A pak se rozsvítil beránek.
Přichází muž, i přes nedbalý, charismatický vous & kšilt okamžitě rozpoznatelný, bere kytaru a začíná Two-Headed Boy, aby byl přehlušený zpěvem davu tváří v tvář - Jeff Mangum. Na smuteční dohrávku The Fool se přichomýtne i zbytek kapely, zázrakem nezměněn od nahrávání druhé, stěžejní desky. Kníratý bubeník, tři multiinstrumentalisti. Mine pár skromných poděkování a začne hrát song Holland, 1945, který spustí divoké pogo, duch Anny Frankové se vznáší všude kolem. Skladby z první desky, rarity, publikum si sice nepamatuje všechny texty, ale repertoár stále sklízí velký jásot. A beránek celou dobu svítí.
Jeff Mangum je se zavřenýma očima oddán svým surreálným světům anebo nevraživě přejíždí ze strany na stranu po lidech, po každé druhé skladbě se skromně a odevzdaně uklání se sepjatýma rukama. A dělá to, co by měli dělat všichni ostatní, nikoliv on.
A jak to dopadlo s tím dvouhlavým chlapcem? Dvě hlavy, dvě písničky, poslední song z poslední desky, po něm poslední song koncertu z posledního EP, po něm poslední (?) definitivní rozloučení s kapelou. Po něm beránka odpojili a už nesvítil.
Neutral Milk Hotel (usa) + The Boogarins (bra)
3. 8. 2014, MeetFactory, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.