Články / Reporty

The only band I ever loved - Neutral Milk Hotel

The only band I ever loved - Neutral Milk Hotel

Ichor | Články / Reporty | 07.08.2014

Jen těžko tomu uvěřit, říkám si třímaje lístek na koncert, který má proběhnout až za několik měsíců. Totéž si opakuji i před bývalou industriální budovou, nyní křižovatkou mnoha uměleckých odvětví, MeetFactory. Otvírá se brána a už se tomu dá i uvěřit. Pódium zdobí aparatura předkapely, za ní se schovávají otlučené a z velké části pololubové a elektro-akustické nástroje. A umělý beránek. Najdou se tací, kteří s nakupováním merche nemeškají a ještě před začátkem show strkají do batohů recyklovaná trička s hybridem letadla a gramofonu.

The Boogarins coby předkapela, soudě dle odezvy publika, byli správnou volbou. Čtveřice psychedelického charakteru kraulující i v najazzlých a funkových vodách měla o něco méně bezprostřední výraz, ale byl ukotven do pravidelných struktur slok a refrénů. Zaujaly extatické pohyby falsetujícího zpěváka, v půli vystoupení přetrhlá struna, já ocenil i basáka, kterému na rohatý SG nástroj neustále kapal pot a v okamžiku, kdy nemusel hrát, ho rychle a nenápadně stíral košilí. Poté aplaus a čekání. Technici doladili kytary, poklepali na akordeon, dechy a čtyři pily. A pak se rozsvítil beránek.

Přichází muž, i přes nedbalý, charismatický vous & kšilt okamžitě rozpoznatelný, bere kytaru a začíná Two-Headed Boy, aby byl přehlušený zpěvem davu tváří v tvář - Jeff Mangum. Na smuteční dohrávku The Fool se přichomýtne i zbytek kapely, zázrakem nezměněn od nahrávání druhé, stěžejní desky. Kníratý bubeník, tři multiinstrumentalisti. Mine pár skromných poděkování a začne hrát song Holland, 1945, který spustí divoké pogo, duch Anny Frankové se vznáší všude kolem. Skladby z první desky, rarity, publikum si sice nepamatuje všechny texty, ale repertoár stále sklízí velký jásot. A beránek celou dobu svítí.

Jeff Mangum je se zavřenýma očima oddán svým surreálným světům anebo nevraživě přejíždí ze strany na stranu po lidech, po každé druhé skladbě se skromně a odevzdaně uklání se sepjatýma rukama. A dělá to, co by měli dělat všichni ostatní, nikoliv on.

A jak to dopadlo s tím dvouhlavým chlapcem? Dvě hlavy, dvě písničky, poslední song z poslední desky, po něm poslední song koncertu z posledního EP, po něm poslední (?) definitivní rozloučení s kapelou. Po něm beránka odpojili a už nesvítil.

Info

Neutral Milk Hotel (usa) + The Boogarins (bra)
3. 8. 2014, MeetFactory, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Přátelství, co nestárne (Justice)

Kristina Kratochvilová 25.12.2024

Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace