Ichor | Články / Reporty | 07.08.2014
Jen těžko tomu uvěřit, říkám si třímaje lístek na koncert, který má proběhnout až za několik měsíců. Totéž si opakuji i před bývalou industriální budovou, nyní křižovatkou mnoha uměleckých odvětví, MeetFactory. Otvírá se brána a už se tomu dá i uvěřit. Pódium zdobí aparatura předkapely, za ní se schovávají otlučené a z velké části pololubové a elektro-akustické nástroje. A umělý beránek. Najdou se tací, kteří s nakupováním merche nemeškají a ještě před začátkem show strkají do batohů recyklovaná trička s hybridem letadla a gramofonu.
The Boogarins coby předkapela, soudě dle odezvy publika, byli správnou volbou. Čtveřice psychedelického charakteru kraulující i v najazzlých a funkových vodách měla o něco méně bezprostřední výraz, ale byl ukotven do pravidelných struktur slok a refrénů. Zaujaly extatické pohyby falsetujícího zpěváka, v půli vystoupení přetrhlá struna, já ocenil i basáka, kterému na rohatý SG nástroj neustále kapal pot a v okamžiku, kdy nemusel hrát, ho rychle a nenápadně stíral košilí. Poté aplaus a čekání. Technici doladili kytary, poklepali na akordeon, dechy a čtyři pily. A pak se rozsvítil beránek.
Přichází muž, i přes nedbalý, charismatický vous & kšilt okamžitě rozpoznatelný, bere kytaru a začíná Two-Headed Boy, aby byl přehlušený zpěvem davu tváří v tvář - Jeff Mangum. Na smuteční dohrávku The Fool se přichomýtne i zbytek kapely, zázrakem nezměněn od nahrávání druhé, stěžejní desky. Kníratý bubeník, tři multiinstrumentalisti. Mine pár skromných poděkování a začne hrát song Holland, 1945, který spustí divoké pogo, duch Anny Frankové se vznáší všude kolem. Skladby z první desky, rarity, publikum si sice nepamatuje všechny texty, ale repertoár stále sklízí velký jásot. A beránek celou dobu svítí.
Jeff Mangum je se zavřenýma očima oddán svým surreálným světům anebo nevraživě přejíždí ze strany na stranu po lidech, po každé druhé skladbě se skromně a odevzdaně uklání se sepjatýma rukama. A dělá to, co by měli dělat všichni ostatní, nikoliv on.
A jak to dopadlo s tím dvouhlavým chlapcem? Dvě hlavy, dvě písničky, poslední song z poslední desky, po něm poslední song koncertu z posledního EP, po něm poslední (?) definitivní rozloučení s kapelou. Po něm beránka odpojili a už nesvítil.
Neutral Milk Hotel (usa) + The Boogarins (bra)
3. 8. 2014, MeetFactory, Praha
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.