Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 31.08.2014
Po loňském namlsání Movits!, Qemists a Herbaliser jsem čekal, s čím se pořadatelé vytáhnou, bohužel letos je to podskočení laťky. The Parov Stelar Band jsou ve svém stylu hvězdami, ale ty jsme tu už viděli v roce 2011, z českých „hvězd” je to poslední roky stále stejná „sebranka” a z nových nebo méně známých tuzemských kapel by se určitě dalo vybrat lépe. A protože netančím, nemohu docenit kvalitu DJ stage.
Mou předfestivalou skepsi nesdílelo množství jiných návštěvníků, sjíždějících se na místo už od čtvrtečního odpoledne. Od samého začátku bylo znát, že jich dorazilo mnohem více než v minulých letech. Pod pódiem, v dj šapitó i u cateringových stánků. Mám obavu, že se tím trošku vytratila pohoda a útulnost malého „domácího” festiválku a dostáváme se na úroveň velkých anonymních festivalů.
U vstupu nás čekala tradiční důkladná prohlídka, tradiční byl i problém s akreditací, foto-pasem a vstupem do backstage. Ambiciózní a cenami ověnčený Doctor Victor zahájili festival směskou rocku s příměsí všeho dalšího (od Hendrixe k Věře Martinové). Začalo to vždy nadějně, jako Rage Against the Machine, ale pak se to vytratilo do ztracena nebo to zabil kytarista zbytečným sólováním. Škoda. Přitom nejde o tříakordové umělce. Aspoň hezkou bubenici měli.
Jágrmajstrem soustavně napájený frontman Hentai Corporation se patrně zhlédl v Axlu Roseovi (vystupováním). Bylo s podivem, že i přes klesají krev v alkoholu mu to dobře zpívalo a neodpustil si ani sexistické poznámky na ženskou část publika: „Sou tu ňáký holky bez ptáka?” Visací zámek - tradiční známka českého punku, která nové skladby netestuje na zvířatech, ale na lidech. Pobavili vtípkem s prezidentem Vlastimilem Harapesem, české hudební páteční NEJ.
U Vypsané fixy mi to přijde tak nějak pořád stejné, stejně jako u dalších tradičních účastníků zájezdu, Wohnoutů. Asi jako manželství po deseti letech - uspokojí, ale nenadchne. J.A.R. - o co větší natěšení, o to větší zklamání. Dřívější pohodu, radost, hravost a uvolněnost vystřídala chladná profesorská akademičnost a dostavil se pocit jako z poslední desky Dana Bárty - strašně moc not.
Ke zbylým zahraničním kapelám mohu říci jediné: tak ANO! a neodpustím si opakované a smutné konstatování, že nebohému mongolskému cyklistovi (našim kapelám) se peloton opět poněkud vzdálil. Že je to málo? OK. Létající Anthony B. Skvěle mu to basovalo, profík, na kterém bylo vidět, že hudbou žije a není to žádné drnk - 20 Kč, drnk, drnk - 80 Kč. Podobně pozitivní pocit jsem měl z The Subways. Příjemná a sympatická rocková partička na fotkách působí jako spolužáci nebo kamarádi z předměstí. I ve třech dokážou docílit velký a strhující sound. Páteční koncertní dávku zakončovali Dub Pistols a po dvou letech opět ve Vroutku jsem je málem opět vynechal. Měl jsem pocit, že tančit musí i nebožtíci z nedalekého hřbitova.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.