Sabina Coufalová | Články / Reporty | 20.02.2020
Středa, party třeba. Nebo jak se říká v Brně, středa je malej pátek. Tohle zadání splnil na jedničku s hvězdičkou první ze dvou vystupujících Panther Modern, sólový projekt Bradyho Keehna z postpunkové kapely Sextile.
„Ten chlapec hral tak dobre, že som si až zabudla ísť pre pivo.“ Metoda rychlého startu zabrala, žába byla hozena do vroucí vody a čtyřicet minut sebou házela od stěny ke stěně. Zaplněný sál tančil na temné, úderné a zároveň zastřené futuristické beaty, které postupně nabírali na bpm. Rukopis masteringu Maurizia Baggia, který spolupracuje například s The Soft Moon nebo Boy Harsher, se promítl do industriálního, kovového zvuku. Na vizuál stačil jeden laser umístěný doprostřed pódia, který házel efektní duhové plochy. Interpret sám byl skrytý ve tmě ve svém černém křepčícím obrysu.
Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer. Město se mění a my s ním. Aspoň stále proudí nová inspirace.
Začaly se objevovat pochyby, zda Black Marble nastavené tempo udrží. Aktuální desku Bigger Than Life napsal po přestěhování z New Yorku do Los Angeles a popisuje na ní nové, cizí místo, kde nikoho nezná, a tak bilancuje a přemýšlí o sobě. Oproti Panther Modernovi nasadil Black Marble civilizovanější a uhlazenější projev, tak jak se to ve velkém městě sluší. S prvními tóny nás naložil do starého autobusu a vydal se s námi na dlouhou jednotvárnou cestu odcizenými ulicemi, kdy je čas a prostor na melancholii. Hledání devíz živý projev versus poslech nahrávky ale probíhalo těžce. Skladby míjely jedna za druhou v pokojném tempu a příchozí potřebovali čas na zklidnění a nastoupení do zádumčivé atmosféry z party módu.
fotogalerii z koncertu hledejte tady
Metafory ztracenosti a osamělosti podtrhovala projekce. Na plátně ubíhal černobílý, lehce poničený film s obrazy vyvolávající dojem šílenství. Záběry drobného fyzického týrání, výbuchy nebo hořící autobus nutily k přemýšlení, jaké pocity se vynořují po stěhování.
Pravidla se musí dodržovat, set se zavřel bez přídavku. Výhodou pomalejšího konce bylo, že se odcházelo spát s klidem. A po cestě v tramvaji jsem vzpomínala na šaliny.
Black Marble (us) + Panther Modern (us)
19. 2. 2020 Kasárna Karlín, Praha
foto © Romana Kovácsová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.