Články / Reporty

Splněná očekávání Biffy Clyro

Splněná očekávání Biffy Clyro

Martin Řezníček | Články / Reporty | 09.06.2016

Skotská kapela Biffy Clyro v Česku vystoupila naposledy před dvěma lety na Rock for People, kde přes strhující výkon nevzbudila takový zájem publika, jaký by si zasloužila a jaký projevuje velká část Evropy. Pořadatelé úterního koncertu proto do propagace vložili nemalé úsilí, ale Velký sál Lucerny se jim nepodařilo zcela zaplnit. Biffy u nás stále zůstávají lehce alternativní kapelou…

Předskakující The Atavists jsou na tom podobně. Kapela kombinující surf, stoner rock a blues si nebrala žádné servítky a udělala pořádný, ale muzikantsky pevně uchopený bordel. Frontman Adam Krofian dokazuje, že je nejenom vynikající kytarista a songwriter, ale také velmi schopný interpret. Dobrá volba.

Před vystoupením hlavní hvězdy se klidně mohly rozdávat letáčky s varováním: „Způsobuje stavy euforie. Silně návykové.“ Už od úvodní novinky Wolves of Winter bylo jasné, že publikum tvoří věrní fanoušci, schopní slovo od slova zazpívat skoro všechny songy. V jemnějších pasážích sice mohl zpěvákův hlas pod slovanským chorálem zanikat, ve stadionových částech Many of Horror nebo Biblical ale dával písním epický rozměr. Vložená energie frontmana Simona Neila se mnohonásobně vracela a publikum reagovalo na sebemenší akci bouřlivě. Vymazlený rockový sound podladěných kytar trhající bránici, hektolitry potu i pohybová a vokální smršť – to vše padalo na hlavy přítomných jako bomby při náletu.

Když Neil vylezl na jednu z beden, vypadal trochu jako novodobý Ježíš, chvilku na to jako usměvavá víla Amálka. Holt kouzlo osobnosti. A dámy i pánové mu propadli a zamilovali se. Zpěváka lze vnímat i jako součást vizuální show, protože jeho potetovaný trup vypadá na pódiu opravdu dobře, a kromě namodralého světla reflektoru není nic víc potřeba. Basák i bubeník se bohatě zapojují do zpěvu, některé refrény jsou výhradně jejich, přesto téměř veškerá pozornost padá na Neilova bedra. Úloha frontmana je daná.

Nikdo z kapely toho moc nenamluvil a publikum se v delších pauzách mezi písněmi hecovalo spíše samo. To je asi jediná výtka. Jinak Biffy Clyro splnili veškerá očekávání a označení jedné z nejlepších koncertních kapel současnosti si zaslouží.

Info

Biffy Clyro (sctl) + The Atavists
7. 6. 2016, Lucerna – Velký sál, Praha

foto © Jan Kuča

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Přátelství, co nestárne (Justice)

Kristina Kratochvilová 25.12.2024

Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace