Martin Řezníček | Články / Reporty | 09.06.2016
Skotská kapela Biffy Clyro v Česku vystoupila naposledy před dvěma lety na Rock for People, kde přes strhující výkon nevzbudila takový zájem publika, jaký by si zasloužila a jaký projevuje velká část Evropy. Pořadatelé úterního koncertu proto do propagace vložili nemalé úsilí, ale Velký sál Lucerny se jim nepodařilo zcela zaplnit. Biffy u nás stále zůstávají lehce alternativní kapelou…
Předskakující The Atavists jsou na tom podobně. Kapela kombinující surf, stoner rock a blues si nebrala žádné servítky a udělala pořádný, ale muzikantsky pevně uchopený bordel. Frontman Adam Krofian dokazuje, že je nejenom vynikající kytarista a songwriter, ale také velmi schopný interpret. Dobrá volba.
Před vystoupením hlavní hvězdy se klidně mohly rozdávat letáčky s varováním: „Způsobuje stavy euforie. Silně návykové.“ Už od úvodní novinky Wolves of Winter bylo jasné, že publikum tvoří věrní fanoušci, schopní slovo od slova zazpívat skoro všechny songy. V jemnějších pasážích sice mohl zpěvákův hlas pod slovanským chorálem zanikat, ve stadionových částech Many of Horror nebo Biblical ale dával písním epický rozměr. Vložená energie frontmana Simona Neila se mnohonásobně vracela a publikum reagovalo na sebemenší akci bouřlivě. Vymazlený rockový sound podladěných kytar trhající bránici, hektolitry potu i pohybová a vokální smršť – to vše padalo na hlavy přítomných jako bomby při náletu.
Když Neil vylezl na jednu z beden, vypadal trochu jako novodobý Ježíš, chvilku na to jako usměvavá víla Amálka. Holt kouzlo osobnosti. A dámy i pánové mu propadli a zamilovali se. Zpěváka lze vnímat i jako součást vizuální show, protože jeho potetovaný trup vypadá na pódiu opravdu dobře, a kromě namodralého světla reflektoru není nic víc potřeba. Basák i bubeník se bohatě zapojují do zpěvu, některé refrény jsou výhradně jejich, přesto téměř veškerá pozornost padá na Neilova bedra. Úloha frontmana je daná.
Nikdo z kapely toho moc nenamluvil a publikum se v delších pauzách mezi písněmi hecovalo spíše samo. To je asi jediná výtka. Jinak Biffy Clyro splnili veškerá očekávání a označení jedné z nejlepších koncertních kapel současnosti si zaslouží.
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.