Spodky, esa, polské trumfy (Nowa Muzyka 2021)

Historie podniku Nowa Muzyka začala v Katovicích a sahá do roku 2006, kdy se skupina přátel spojená s hudebním klubem Hipnoza rozhodla uspořádat hudební festival. Ten proběhl v poměrně komorní podobě v zaniklé šachtě uhelného dolu Wieczorek. Od roku 2014 akce probíhá v kulturní zóně, která byla vytvořena na místě uzavřeného a později revitalizovaného dolu, dneska Slezského muzea. Letošní ročník byl poznamenaný dobou covidovou, program byl omezen na necelých třicet vystoupení. Sešly se zde hvězdy elektropopu, ambiciózní producenti, skvělí DJové a nejzajímavější jména na polské rapové scéně.

Program začínal vždy až večer, a tak bylo dost času nažít město. Katovice bych přirovnala k Ostravě: obě města zažila největší rozkvět v době rozmachu černouhelné těžby ve 20. století, obě pak musela hledat další cesty rozvoje, často velmi podobné. K přepravě po Katovicích doporučuji kolo nebo elektrokoloběžku, které jsou připraveny ke sdílení téměř na každém rohu. Už proto, že město trpí neduhem velkých měst, nedostatkem parkovacích míst, jež jsou v centru zpoplatněna, a přebytkem jednosměrek.

První kroky vedou na Rynek, Hlavní náměstí. To taky připomíná Ostravu. Vedle historických budov stojí stavby funkcionalistické nebo prosklené novostavby, v jejich stínu se dá posedět u kávy, piva, zmrzliny. Jako z jiného světa působí sportovní hala Spodek ve tvaru disku, těžko uvěřit tomu, že brutalistní budova oslavila padesát let. V těsné blízkosti pak stojí Mezinárodní kongresové centrum postavené ve zcela kontrastní tmavé barvě, v podobě hranolů a pevných křivek. K večeru už je znát, že se ve městě něco děje. Pěší třída Dworcowa, lemovaná kavárnami, restauracemi a bary, se začíná zaplňovat tak, že je těžké najít volný stůl.

Na výběr jsou hned dvě festivalová místa pod širým nebem. Prvním je Jazbar Muchowiec, čtvrť v odlehlé zalesněné části města. Tady startuje brazilský hudebník Domenico Lancellotti, jehož pohodový jazz poznamenaný rytmem samby představuje skvělý rozjezd. Druhé místo Sztauwajery, kde je vstup zdarma, leží u kempu na místě příhodně zvaném U Tří rybníků. Tady je možné posedět na pohodlných lehátkách pod slunečníky, popíjet drinky z místního baru. Naproti němu je písečná pláž s přístupem do rybníka. Odtud je možné využít místní cyklostezky a projet si rozsáhlé parky.

V sobotu večer se konečně rozjíždí festival naplno. Fanoušků navzdory proticovidovým opatřením a nižšímu počtu programových položek dorazilo na čtyři tisíce. Venkovní Newonce stage patří hip hopu a rapu, na jejím pozadí se tyčí osvětlená šachetní věž. Polská dvojice Žyto/Noon představuje elektro-rapový projekt s texty nabitými městskou poezií a doprovázený umnou projekcí. Zatím je vedro, slunce ještě nezapadlo, beton sálá po celodenním vedru. Mezi stánky s občerstvením vzniklo náměstíčko s množstvím improvizovaných posezení, ze všech stran ke mně doléhají útržky, především v polštině. Slunce zapadá.

To nejdůležitější se odehrává v budově Mezinárodního kongresového centra. Polský septet EABS, Electo-Acoustic Beat Sessions, nezklame jazzem šmrncnutým hip hopem, staré se tu pere s novým. Tradiční nástroje doplňují elektronický pult, a když už to konečně vypadá na čistě taneční muziku, zakvílí trubka nečekané sólo. Únos do kosmu. Střídá je britský producent Floating Points, který na Nowa Muzyka vystupuje už poněkolikáté a který za mixážním pultem připomíná surrealistického varhaníka. Jeho set je provázen promyšlenými světelnými efekty, zrakové i sluchové vjemy jsou vyburcovány na maximum. Skvěle funguje překlenování prostoru mezi dancefloorem a jazzovou partiturou.

fotogalerie z festivalu najdete tady a tu

Když se blíží půlnoc, je podle davů mířících jedním směrem jasné, že se blíží vrcholné představení, francouzští Acid Arab, the mighty Parisian elektronic music crew, multikulturní band. Jádro tvoří dva pařížští DJs, jejichž cílem je vytvořit prostor pro lidovou kulturu ve světě moderní elektroniky. A daří se jim to. Chvílemi až technokratická taneční hudba je patřičně okyselena rytmy arabské hudby, ženskými i mužskými hlasy, pobroukáváním beduínů. Zhypnotizovaný přeplněný sál křepčí jako smyslů zbavený. U Club stage se pak tančí do sedmi ráno.

V sobotu vše nanovo. Polský Folk Solution - Zespół Pieśni i Tańca "Śląsk" propojuje dva zdánlivě neslučitelné světy foklóru a elektronické hudby. Jejich vystoupení dominuje vizuální stránka, scénický lidový tanec v krojích a žánrová filmová projekce. Venku brooklynští Cassa Overall fúzují jazz a hip hop, je to složité, ale i přístupné a zábavné. Chaos střídají jemné hitovky, bicí doplňují klávesy, publikum se baví. O půlnoci se konečně dočkají fanoušci islandské elektropopové skupiny GusGus. Main stage je naplněná k prasknutí, po druhé skladbě přestane stíhat klimatizace. Všichni jsou v extázi.

Lidi se baví i mimo oficiální místa festivalu. Poposedávají v hloučcích kolem kongresového centra, na terase Spodku, na svahu mezi nimi. I tady hraje DJ, stojí tu stánky s občerstvením. Skupinky v družném hovoru jsou rozesety po trávě, na houpacích sítích i houpačkách s bytelnými polštáři. Girlandová světla nad jejich hlavami dokreslují atmosféru garden party. Na neděli je plánovaná závěrečná půldenní party Fajront U tří rybníků…