Sto roků v šachtě žil: z ptačí perspektivy

Na Colours of Ostrava je pořád co dělat. Chcete zajít na film? Žádný problém. Na přednášku nebo diskuzi? Žádný problém. Seznam akcí je tak nabitý, že by se člověk musel rozčtvrtit, aby všechno stihl. V rámci Melting Potu bylo možné diskutovat třeba se spisovatelem Michelem Faberem, Jáchymem Topolem či vystupujícími umělci. Nezapomenutelným zážitkem (i když se staženým zadkem) může být také výstup na dřívější vysokou pec, dnes Bolt Tower, která nabízí pohled na celý areál a město z ptačí perspektivy.

První kroky v rámci hudebního programu směřovaly na Hurray for the Riff Raff, newyorskou folk-country-rockovou formací se zpěvačkou portorického původu Alyndou Lee Segarrou. Poslední album Navigator je jakýmsi manifestem jejího původu (ostatně i tričko s nápisem Young Latin & Proud hovořilo výmluvně) a zároveň protestem proti současnému stavu americké společnosti, zmítané nejen Trumpovým prezidentováním. Segarra bavila publikum, hlavně když odložila kytaru, to pak byla neustále v pohybu a až teatrálně doprovázela písně gesty a sugestivním kulením očí. Dokázala ale také zapůsobit velice naléhavě, a to hlavně písní Pa'lante, která je jakousi hymnou rozebírající život Portoričanů v Americe a ve velkém finále vyzývá všechny, ať se nebojí jít dál kupředu. „To all who lost their pride, I say, ¡Pa’lante!/ To all who had to survive, I say, ¡Pa’lante!/ To my brothers, and my sisters, I say, ¡Pa’lante!/ ¡Pa’lante!/ ¡Pa’lante!“

a fotky i tady

Britský zachránce soulu pro 21. století Jacob Banks vypadal v tmavé nazelenalé džísce a kalhotách trochu jako vojenský diktátor, jen charakteristická ohrnutá čapka ujišťovala o opaku. Banks se musel v doprovodu pouze tříčlenné kapely spolehnout na half playback, což místy kazilo dojem asi hlavně kvůli nižší kvalitě zvuku pouštěného z laptopu. A tak byly největším zážitkem písně s jednoduššími aranžemi. V baladách jako Say Something jeho hlas donutil zapomenout na všechno a prožit s ním jeho příběh – jeho píseň, to jediné, na čem momentálně zaleželo. Vyspělý hlas, silný a něžný, schopný řvát a hladit takřka současně, předvedl zatím nejlepší pěvecký výkon festivalu.

fotogalerie z festivalu zde

Norskou zpěvačku a písničkářku Auroru pro české publikum objevil ostravský festival a ona sama ráda zavzpomínala na předloňské vystoupení před obrovským davem. Přivezla ochutnávky z připravovaného alba, které za doprovodu perkusivní elektroniky a archetypálních motivů přenesly do jakéhosi magického rituálu. Tomu napomohly i tanečnice-divoženky, které podtrhovaly strhující zážitek vyvolávající polozapomenuté ozvěny lidského nitra z dob kmenových ohňů. Auroře se podařilo vytvořit promyšlenou, a zároveň přirozeně působící show, navíc v pitoreskním, ale neuvěřitelně milém kontrastu k roztomilému chování diblíka v pauzách mezi písněmi. Silné postavení ženských interpretek na Colours of Ostrava 2018 platilo i druhý den.