Střelba do vlastních řad (Linkin Park na Aerodrome)

Když Linkin Park ohlásili účast na letošním Aerodrome festivalu, zvedla se mezi fanoušky obrovská vlna nadšení, po téměř deseti letech se legenda nu-metalu měla vrátit do České republiky. Pak vyšel singl Heavy a některé nadšené úsměvy zamrzly… Nádherné slunečné počasí a přestěhování do vhodnějšího prostředí Letňan dodalo festivalu na mohutnosti. Jägerovky byly opálenější, fronty snesitelnější, jídlo a pití tvořilo stylové účko. Sympaťáci ze Simple Plan plnili svou práci na jedničku a rozehřívali už takhle pěkně přismahlé publikum pro hlavní hvězdu.

Hudební styl Linkin Park vždy spočíval v promyšleném, technickém hraní, kde kromě melodie záleželo na invenci a především experimentování. Pravý opak toho, co předvádí na poslední desce. Unylý styl novinky One More Light, která je bez nejmenších pochyb jednou z nejslabších placek kapely, nemá krom tradičně vydařených textů čím překvapit. Linkin Park definitivně opustili metal a vrhli se plně do světa čistokrevného popu. Bohužel poměrně bezpáteřního popu, zcela nehodného schopností kapely.

fotogalerie z festivalu Aerodrome tuto

A s novým albem přišel i rozporuplný setlist připomínající atleta, který vždy po fantastickém rozběhu zakopne a spadne. Zatopit pod kotlem vypalovačkou Lost in the Echo a vzápětí trapně postávat během Battle Symfony, aby pánové davu vzápětí střelili do žil adrenalinovou hitovku New Divide, kterou uhasili nudnou Invisible? Parní saunu střídala ledová sprcha, ale tady nejsme na wellness. Zamrzel i fakt, že z předposlední, výborné řadovky The Hunting Party, zahráli Linkin Park pouze jednu skladbu - Wastelands. Show tak rozhodně nepůsobila uceleným dojmem. Úvodní disko se překlopilo k rap-metalu a v druhé části Castle of Glass do nechutně ducavého techna. Druhá polovina vystoupení ovšem sešlápla pedál až k podlaze, kde v různých obměnách zazněly nejznámější singly. Všechno do sebe zapadlo jako kostky Lega. Leave Out All the Rest dostalo rockovou fazónu, Crawling doprovázelo jen piano. Benningtonův hlas bez nejmenších problémů zvládal přechody od metalového ryku k jemnějším polohám. Bezvadná intra, outra a manipulace s davem na jedničku. Závěrečná Bleed It Out opět jako zážitek roku.

Linkin Park teď sabotují sami sebe, a tak když frontman Chester Bennington začal do prdele posílat fanoušky, kterým se nelíbí nové album (usměrnit ho musel až Corey Taylor), mělo to na komunitu velmi zvláštní účinek. Střelba do vlastních řad je vždycky nepříjemná.