Články / Reporty

Suit up! Čas showcasov je tu (Nouvelle Prague)

Suit up! Čas showcasov je tu (Nouvelle Prague)

Jana Michalcová, David Čajčík | Články / Reporty | 10.11.2017

Honosné priestory smíchovského Staropramenu sa už piatykrát naplnili panelovými diskusiami s hudobnými profíkmi v rámci showcaseového festivalu Nouvelle Prague. Po letnej festivalovej zmeti prišiel čas spätného hodnotenia a vízií do budúcnosti, tentokrát však bez festivalovej podradenosti hudbe. Prvé poschodie pivovaru tak prepožičalo priestor na náhodné stretnutia, plánované meetingy, speed datingy a nové zoznámenia. Sterilné prostredie koncertného stanu na nádvorí sa rozplynulo v kluboch s výberom mladých nádejných kapiel a zaplátala sa tým jedna slabina inak produkčne dobre organizovaného festivalu. Aj keď cieľom festivalu nie je trhať rekordy návštevnosti, tento rok sa to podarilo.

Čisto hudobných fanúšikov na Nouvelle Prague nájdete len ťažko. Chodby pivovaru sa hmýria hviezdami britského bookingu, ako je Steve Zapp, alebo promotérom Sergeom Grimauxom, ktorý má za sebou koncerty Coldplay, Metalliky, The Rolling Stones či Michaela Jacksona. Domácimi stálicami sa už javí trojka David Urban (D Smack U), Michal Kaščák (Pohoda) a Ivan Milivojev (EXIT), ktorý diskutoval v paneli Rady zkušených mistrů zameranom na ekonomické dopady festivalu. To bola len jedna z mnohých tém, ktoré sa objavili na konferenčnej časti festivalu. Tou najžhavejšou sa zdalo byť zavádzanie cashless systému, ktorému sa väčšie festivaly v najbližších rokoch určite nevyhnú.

Divácky vděčnou agendou networkingových veselic bývají listening session, při které bílé límečky hudby aneb ti, jejichž názor se počítá (nebo by měl?), hodnotí skladby umělců netrpělivě očekávajících jejich reakci v publiku (případně na baru jako Hentai Corporation). Mix převážně českých a zahraničních skladeb tak dostal zpětnou vazbu občas trefnou, občas překvapivou a ano, došlo i na face palms. Písně nad tři minuty jsou moc dlouhé a do rádia se nehodí, dozvěděli jsem se od Marcina Bąkiewicze z polského Antyradia. A kdo by ještě stále neměl pocit, že ve skutečnosti se na hodinu a půl dostal do minulosti, ten se dozvěděl, že instrumentální skladby nemají šanci vůbec. Snad nejvyšší známky dostali John Wolfhooker (dobrý zvuk dělá často víc než obsah) a taškařici Bert & Friends nikdo (nepřekvapivě) nepochopil. Na to se všichni brali příliš vážně.

fotogalerie z festivalu tady i zde

Vášnivé diskuze nad překapávanou kávou ve foyer před sálem pak ukázala na asi úplně nejzásadnější slabinu konferenční části festivalu. Z malé lokální akce se dramaturgové snaží udělat cosi víc, ale tím zároveň ztrácí zájem místních osobností průmyslu, chyběla i značná část těch, kteří jinak na podobné akce chodí. Konkrétní problémy se až na cashless workshopy a pár dalších téměř neřešili, přitom jich je stále více než dost. OSA, městské poplatky, výjimky z desáté, tristní situace pražských klubů, možnosti promotérských spoluprací, přehled příležitostí pro kapely, daňové poradenství nebo jednoduchá a prostá prezentace, co se děje nového na české scéně pro ty, kteří jsou rádi, že se jakž takž drží velkých jmen… To vše chybělo a odtržení od každodenní reality velmi vágními tématy, někdy až filozofickými tématy není nic, nad čím by už popáté měli delegáti koulet očima a zapisovat si poznámky.

Nutno dodat, že na Nouvelle Prague nakonec dorazilo mnohem více mladých lidí aktivních v hudebním průmyslu než v předchozích letech, což je potěšující. I těm by se však hodilo potkat větší část matadorů a dozvědět se konkrétní fakta a rady z Budějovic a Brna než anekdotické a ohrané historky o tom, jak to chodí na Glastonbury. Neznamená to opustit mezinárodní přesah festivalu, ale spíše se přizpůsobit realitě a místo přehnaných ambicí se soustředit na zkvalitnění akce, která má silný potenciál být těmi jedinými dvěma dny v roce, kdy se malý česko-slovenský industry rybníček sejde a něco se společně naučí. “Nepřijdu, mám před sebou reálné věci, které musím řešit” - SMS od předního českého agenta mluví za vše.

Ak ešte pred nedávnom bolo treba pojem showcase vysvetľovať, dnes už je takmer samozrejmosťou, že každá európska krajina má aspoň jeden. Práve v tých istých krajinách však nájdeme o niečo zaujímavejšie a podnetnejšie showcasy, či už dramaturgicky alebo produkčne. Nadšenie zo slovinského festivalu Ment pretrváva aj po mesiacoch a zároveň je to skvelý príklad, ako by takýto festival menších rozmerov mohol vyzerať. Podujatie sa pýši tým, že je to prvý (a zatiaľ jediný) showcaseový festival v Čechách, tak sú naňho kladené aj veľké nároky a podnetov na zlepšenie je stále veľa. Vytvoriť viac priestoru na osobitnejšie stretnutie, ísť v diskusiách viac do hĺbky a nezostávať len pri všeobecných opisoch situácie, prípadne sa viac otvoriť verejnosti pri večernom programe by spravilo víkend o niečo prívetivejší. A vzrušujúcejší.

Info

Nouvelle Prague 2017
3. - 4. 11. 2017
Pivovar Staropramen, Praha

foto © Jan Rozsypal

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace