Články / Reporty

Temné prapory unavených těl (Lunchmeat Festival 2024)

Temné prapory unavených těl (Lunchmeat Festival 2024)

Filip Peloušek | Články / Reporty | 30.09.2024

Týdenní maraton je u konce. Vzduch je prosycen vlhkostí a lehkou únavou, pro věrné a vytrvalé jsou připraveny ještě zbývající exkurzy do často netušených hudebních krajin. Zbývá naposledy sestoupit po schodech a nechat se ještě jednou utopit.

Bavících se hloučků před Veletržním palácem znatelně ubylo, stejně tak těl povalujících se na lehátkách a gaučích uvnitř. Když pár minut před začátkem nedělního programu vpluju do Studia Hrdinů, najdu všechny duše koncentrované na betonových stupních hlavního sálu. Konverzace jsou tiché, vyčerpání předchozích nocí visí ve vzduchu.

Šepot rázem utínají první tóny Il Quadro di Troisi. Jdou na to zlehka, subtilní rytmy, nádech italského písničkářství přecházející až někam k trip hopu. Projekce v uklidňujícím rytmu střídají obrazy vzájemně se propíjejících barev, rozšiřujících se letokruhů a tvarů vzdáleně připomínajících hlavu můry. K tomu čarovný hlas Evy Geist, podmaňující si bez problému celý prostor. Tohle by šlo, běží mi za zmoženýma očima. Jak set postupuje, místa na schodech se vyprazdňují a naopak dřevěný parket se houpe pod řadou postav čím dál víc. Tempo zrychluje, taneční beaty se derou na povrch. I přes absenci zakládajícího člena Donata Dozzyho italský soubor doručil své vyprávění o snech, hvězdách a černých dírách ve formě jako ušité pro závěrečný večer a nabuzení publika.

Klid se ve vzduchu nevznášel dlouho. Už příprava scény pro finální set v Concert Hall dávala tušit nápor na všechny smysly – fukary na listí, roztrhaná plátna a temné prapory. O pár chvil později rozpoutává Aïsha Devi větrnou bouři podepřenou mocnou ozvěnou basů. Její loňské album Death Is Home je osobní reakcí na zneužívání a pocity izolace, kterými si prošla, a odpověď je to víc než rázná. Takhle jsem si vždycky představoval džihád valící se z Arrakisu, Devi drtí sál před sebou, nezbývá než pomalu ustupovat. Poslední beaty se mi tak zařezávají do zad, zatímco stoupám schodištěm fungujícím po čtyři dny jako portál do jiné dimenze. See you dancin zase za rok!

Info

Lunchmeat Festival
23.–29. 9. 2024 Praha
web festivalu

foto © Vendy Hemalová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace