Články / Reporty

The Baboon Show – History for U and Me

The Baboon Show – History for U and Me

Dita Koudelková | Články / Reporty | 12.11.2014

Co mají společnýho The Hives, legendární album Shape of Punk to Come a osm zbytečnejch LPček nejedný mámy s fotkou Björna Ulvaeuse? Přesně tak, a tenhle společnej jmenovatel, jímž je skandinávská domovina, k nám teď vyslal další zvučný jméno v podobě stockholmský party The Baboon Show.

Kapela, která v roce 2003 dala nad basou piv dohromady tehdy ještě bezvýznamné šestitrackové EP This Is It, vydané o rok později, představila ve středu 5. listopadu v pražském klubu Rock Café svojí zatím poslední a řádně vybroušenou desku Damnation. Poprvé se u nás The Baboon Show objevili loni v dubnu s nahrávkou People´s Republic of the Baboon Show Formely Known As Sweden, a tehdy ještě těhotná frontmanka Cecilia Boström, odhadem asi v sedmém měsíci, předvedla tak neuvěřitelnej riot, že letos jsme byli v mrazivém očekávání. Dle slov bubeníka Niclase Svenssona jsou právě živé koncerty tím hlavním pilířem, na kterém kapela staví svůj úspěch. Pokud jste této čtveřici, jež s kolegy z Abby spojuje pouze genderové složení, obětovali minulou středu, nemohli jste jinak než souhlasit.

Večer odpálil song Damnation coby ten ústřední z nového alba. Punková vypalovačka postavená na jednoduchém textu a úderných akordech byla parádně zvoleným začátkem, díky kterému i náhodný účastník mohl takzvaně zapadnout do party. Celý set byl pak sestaven na průřezu deseti let, napříč nejlepšíma deskama, jimž vévodily fláky jako Gareth, Punk Rock Harbour nebo You Got a Problem Without Knowing It, to vše nazdobený zbrusu novejma peckama Shame, High Five with the Guys a mojí aktuální favoritkou The History. Podklad v rockovejch kytarách, kterej poskytl punkovýmu chaosu stabilní základ a byl sem tam lehce navoněnej Ceciliinou láskou k indie hudbě, vymaňuje kapelu ze šedé průměrnosti coby předzvěst nadějného postmoderního punk rocku. A hlavně Cecilia Boström!! Jistě, nenosí kožený bundy a nevlní se dostatečně laškovně v bocích. Vlastně se dost potí, řádí po pódiu jako banda nezřízenejch paviánů, dokud si celej make-up nezleje litrem vody. Přesto je to bohyně s hlasem říznějším než skotská whiskey, v jejímž podání politicky zaměřené texty, na kterých si skupina náležitě zakládá, rozhodně nepůsobily jako plytká hardcorová póza s notnou dávkou hysterie.

A Švýcaři The Strapones? Punk/hardcorová smečka byla letos k vidění na festivalu Mighty Sounds. Ač jsem kluky u Čápova dvora minula, jeden hudební blog mi napověděl, že předvedli ostrý, energický street punk, co dává smysl. No… možná ano, možná na Mighty, ale rozhodně ne v Rock Café. Třebas to bylo nevýhodnou pozicí, když dostanete Černýho Petra předkapely, ale tu prázdnotu před pódiem, kam kapela ještě dohlédne, postávající publikum nijak nevyváží. Nic, co vás vyžene k baru, ale taky nic, o čem by se toho dalo moc napsat.

Sečteno, podrženo, kupte si desku Damnation, nebo zajděte na další koncert. Ne - zajděte rozhodně na koncert!

Info

The Baboon Show (swe) + The Strapones (ch)
5. 11. 2014, Rock Café, Praha
foto © Vojta Florian / www.vojtaflorian.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace