The Mars Volta + Berlin? I´m in heaven!

Každý, kdo se mnou zavede aspoň na patnáct minut řeč o hudbě, neujde zmínce o The Mars Volta. Kapela postavená na partnerství kytaristy a skladatele Omara Rodriguéze-Lópeze a zpěváka Cedrica Bixlera Zavaly, kteří opustili post-hardcorovou legendu At the Drive-In, protože chtěli, aby jejich další deska zněla jako floydovský The Piper at the Gates of Dawn, se zákonitě pro svoji progresivitu, zálibu v disharmoniích, nezvyklých taktech a psychedelických experimentech, pro Cedrikův nezaměnitelný vokál a Omarovu skladatelskou genialitu musela stát mým naprostým číslem jedna.

V roce 2012 mi skoro k narozeninám vyšlo jejich album Noctourniquet. V té době ještě nikdo netušil, že se jedná o labutí píseň kapely. Do alba jsem se zamiloval na první poslech, i když bylo o hodně jiné než to, na co jsme byli zvyklí z předchozí tvorby. Minimalističtější, přímější, podle slov kapely větší punk, silná, našlapaná deska. Bylo jasné, že si musím splnit sen – vidět je naživo. Prahu v rámci evropského turné bohužel vynechali, což mi však dalo příležitost splnit si i jiný sen: KONEČNĚ navštívit Berlín. Na CouchSurfingu jsem vyfiltroval všechny potenciální berlínské hostitele, kteří měli Mars Volta na profilu mezi oblíbenou hudbou, a doufal, že aspoň jeden z nich mě bude moci ubytovat a třeba se mnou zajít i na koncert. A jak jsem si přál, tak se mi splnilo. Henning, programátor žijící ve slavné čtvrti Kreuzberg, mi nejen nabídl místo na přespání a všechnu svoji pohostinnost, ale opravdu se mnou na koncert šel. Několikadenní berlínská párty, na kterou člověk jen tak nezapomíná, mohla začít.

V podvečer svátku Cyrila a Metoděje jsme vyrazili do klubu Huxley’s Neue Welt, cestou obrazili pár obchodů s kebabem a kulečníkových barů. Bohužel jsme se tím zdrželi a prošvihli předkapelu Le Butcherettes, jejichž desku Rodriguéz-López produkoval a v té době v ní hrál na baskytaru. Kdybych je tenkrát znal anebo tušil, že se zpěvačkou Teri jen pár měsíců potom zformují projekt Bosnian Rainbows, určitě bych tuhle chybu neudělal. Dorazili jsme jen na pár posledních tónů jejich setu. Na samotný koncert The Mars Volta si pořádně nevzpomínám. Po úvodní westernové znělce jsem upadl do tranzu a nemohl spustit oči ze Cedrica, který byl ve výborné hlasové kondici a charisma z něj sršelo tak, že stačilo, aby beze slova prošel z jedné strany pódia na druhou, a všichni v publiku byli u vytržení. Krom hitů The Widow a Goliath byl setlist tvořen téměř výhradně skladbami alba Noctourniquet. A žádný přídavek. Po koncertě s Henningem ještě chvíli nemluvíme, jen občas proneseme obdivné „wow“.

Před klubem nás poté v čím dál hustším dešti odchytne pár amerických turistů a ptají se, kde se teď v Berlíně paří. Prý je to jejich asi osmý koncert Mars Volta, vyprávějí o předchozích a jaký byl tento ve srovnání s nimi. Z jednoho z nich po chvíli vyleze, že se učil na bicí ve škole, kde se potkával s Thomasem Pridgenem a Deantoni Parksem, předchozím a tehdejším bubeníkem Mars Volta. Druhý se zase přiznává k profesi zvukového technika, při které se podílel třeba i na produkci alba Kanye Westa. Henning nás vodí po klubech, bavíme se, pijeme, bubeník se neúspěšně pokouší sehnat nějaký koks a daruje mi flash disk ve tvaru klíče s nahrávkami jeho kapely For Sleeping or Jumping (později zjišťuju, že jde o technické metalcore). Pak nové známé ztrácíme v davu a protože si nestihneme vyměnit kontakt, už se s nimi neuvidíme.

Zbytek prodlouženého víkendu trávím během dne sám procházkami po městě, večer vždy s Henningem a jeho sympatickými přáteli vyrážíme ven s lahváčem nebo Club Mate smíchaným s vodkou v ruce, obcházíme bary a kluby. První den jdeme spát ve dvě, druhý ve čtyři a abych si poslední noc odpočinul na cestu, pijeme do osmi ráno. Během posledního večírku se nám podaří ukrást nákupní vozík, střídáme se na pozici řidiče a pasažéra a vozíme se po parku, který je známý jako teritorium černých prodejců marihuany a kdo ví čeho ještě.

Měl jsem štěstí na hostitele, se kterým jsem neměl vůbec potíž hledat společné téma k rozhovoru, navíc jsme byli naladěni na podobný styl humoru. Bylo mi jím zakázáno odjet z Berlína dřív, než se naučím dovednost pro život v tom městě nezbytnou, otevírat lahvové pivo zapalovačem, což se mi během poslední noci konečně povedlo - Ich bin ein Berliner! První zkušenost s CouchSurfingem v pozici hosta/cestovatele dopadla na výbornou, s Henningem jsme stále v kontaktu a letos plánujeme výměnné pobyty. Berlín potvrdil svoji pověst „cool města“. The Mars Volta byli „wow!“, navíc jedna z posledních příležitostí je vidět. A kebab mi na konci víkendu lezl i ušima. Jak říká reklama na jedno německé pivo: „Berlin, du bist so wunderbar!“