Jakub Béreš | Články / Reporty | 15.11.2022
Sudan Archives byla nepřehlédnutá už od svého eponymního EP z roku 2017. Houslistka a zpěvačka/rapperka spojuje tradiční nástroj se současnou flow. Aby americká hudebnice našla kořeny pro svůj osobitý zvuk, musela pátrat v Africe, kde si uvědomila, že k houslím nemusí přistupovat tak rezervovaně. Nikdo jiný se jí na americko-evropské scéně nepodobal – a všem ostatním se stále vzdaluje.
Přes svůj debut Athena, na kterém si pohrává s archetypálními kulturními symboly, po letošní album Natural Brown Prom Queen, nepřestala rozvíjet svět čerpající z afrofuturismu i vlastní ženské afroamerické zkušenosti. Stává se nekompromisnější, svým posluchačům odhaluje čím dál víc vrstev vlastní osobnosti. A housle stále více využívá jen jako nástroj dokreslující nálady.
Natural Brown Prom Queen provází napříč hudebními servery jednotná shoda. Unikátní zvuk houslí ustupuje sice do pozadí, na druhou stranu lépe vyznívají osobní texty a emoce. A na koncertu patřili právě nejnovější skladby k těm nejsilnějším. Místo R&B zpěvačky vyzařující klid připomínala rockstar, ve svých manýrách ale nikdy neošidila samotný pěvecký výkon. Stále zůstávala naprosto napojená na diváky, kteří ze začátku nestačili její dravosti. Poté, co se prošla mezi nimi, všechen stud opadl.
Když zpívala singl Selfish Love s refrénem „I’m I Good Enough?“, zdálo se až nepochopitelné, kde někdo tak sebevědomý bere tolik pochybností. Téma hledání identity se prolíná celou nahrávkou – kde najít své místo, sebejistotu a vzory? Sudan Archives na tuhle otázku odpovídá v náznacích. Nenápadně si přivlastňuje kulturní symboly a pracuje s nimi podle svého, ať už se jedná o názvy jejích alb nebo použité hudební žánry s jejich historií.
Dočkali jsme se iniciačního rituálu, rockového koncertu, rappového battlu s Queens D. Light, která ji doprovází na evropské tour, irské lidovky i ravu. Na stagi působila Sudan Archives radikálně, majestátně i zranitelně. Její vztek a odhodlání měly až mobilizační efekt. Svým posluchačům připomněla, že jejich boj nemusí být ještě ztracen.
Sudan Archives (us)
9. 11. 2022 Futurum Music Bar, Praha
foto © Olga Staňková
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.