Články / Reporty

Tom Chaplin, snaživec

Tom Chaplin, snaživec

Nikola Piálková | Články / Reporty | 08.03.2017

Britský zpěvák a skladatel Tom Chaplin se po rozpadu světoznámé kapely Keane vydal na sólovou dráhu. Jeho debutové album The Wave zůstává v intencích klavírních poprockových melodií, s Keane se ale v mnoha ohledech rozchází. Jeho písně jsou dospělejší, v textech se ukrývá nemalé množství životních zkušeností, o nichž se Chaplin nezdráhá zmiňovat, někdy možná ve větším měřítku, než je zdrávo.

Roxy je příjemně zaplněná, a to především zamilovanými páry a nadšenými skupinkami dívčích fanynek Keane. Já v té nejhorší náladě, umocněné všudypřítomnými úsměvy a dobrou náladou, což mění hned úvodní hitovka Still Waiting a Chaplinova působivá energie. Skvělý zvuk a ještě lepší zpěvákův hlas charakteristický naprostou čistotou a profesionalitou. Kulisy tvoří obrovská plachta s rozbouřeným mořem, před kterým uprostřed pódia stojí sám Chaplin. Jako by se člověk díval na vizuál desky The Wave.

Znějí hlavně nové skladby, před kterými zpěvák často a barvitě popisuje okolnosti jejich vzniku. Extrémní pozitivita a nemalé množství připomínek vlastních zkušeností s drogami začínají být s nabývající intenzitou podezřelé, jako by si Chaplin snažil vytvořit kult vlastní osobnosti, což po nějaké době působí poněkud nemístně. Příběhy lovesongů naopak znějí přirozeně, romantické písně jako Hold On to Your Love nebo Worthless Worlds jsou polohou, která Chaplinovu přednesu dodává na síle a uvěřitelnosti. Fungují ale i ráznější písně typu Quicksland nebo The River, které si na rozdíl od jiných skladeb udržují specifickou tvář a nesplývají v béčkový romantický cajdák.

Obecenstvo je navzdory rozporuplným proslovům nadmíru spokojeno, takticky zvolený přídavek Everybody’s Changing potěší snad každého, kdo měl okolo roku 2005 někdy zapnuté rádio, a tak si Chaplin po úpěnlivé snaze nakonec přece jen zaslouží spokojené výrazy publika. Doufejme, že příště tomu tak bude s o něco větší přirozeností a bez potřeby ukázat se v tom správném světle.

Info

Tom Chaplin (uk)
6. 3. 2017 Roxy, Praha

foto © Tereza Gonsiorová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace