Nikola Piálková | Články / Reporty | 11.05.2017
Punková atmosféra podzemního klubu, který je od podlahy po strop polepen plakáty, pleskne do očí už cestou ze schodů. České CBGBs. Absence výčepu dotváří squatterskou atmosféru, lahváče, kam se člověk podívá. Aby viděl, co se děje na pódiu, je především vinou nízkého stropu o mnoho složitější. Support v rukou sympatické dvojice Gooch Palms, taktéž z Austrálie. Zpěvák Leroy Macqueen s hlasem charakterní barvy (něco mezi Alexem Kapranosem a Ianem Curtisem) spolu s půvabnou Kat Friend, která vestoje zpívá a bubnuje na nevšední bicí. Žánrově i složením připomínají Subways, jen zvuk zní hlavně díky syrovým bicím mnohem garážověji. Texty i melodie jsou chytlavé, pozitivní, nic jiného se ale od kapel, které se řadí do žánrů jako ‚aussie‘ nebo ‚surf‘ punk, nedá očekávat. Na předkapelu sklízí Gooch Palms abnormální ohlas, poguje se, je narváno.
fotky z koncertu tady
Dune Rats. Zpěvák Danny Beusa vypadá, jako by mu někdo od posledně přifoukl oční bulvy, koulí jimi do publika přímo děsivě. Od prvního songu se na pódium hrnou stagediveři. Texty, které si ještě před rokem v Café V lese broukalo pár jedinců, dnes sborově zpívá celý klub. V průběhu jedné skladby se na pódium vrhne fanoušek a překvapenému Beusovi vlepí pusu. „Where is my boyfriend?“ reaguje o pauze zpěvák a doplní, že je rád za lásku, která mezi Dune Rats a Českou republikou přetrvává. Znějí všechny skladby z nového alba, nejvýraznější ovace sklízí 6 Pack, Scott Green a Braindead, dostane se ale i na staré fláky jako Red Light Green Light, Superman nebo Fuck It! Mezi písněmi se už tradičně exuje pivo z bot a nechává se kolovat obří putovní joint, přičemž se poguje téměř po celé ploše parketu. Když vzduch dosáhne tropického stupně, poskakující publikum brzy vypadá, jako když oblečeného do vody hodí. Podobně na tom jsou i Dune Rats, kteří možná až příliš brzy končí gig skladbou Bullshit. Na pódiu přebývá patnáct lidí, po stropě lezou tři odvážlivci, v rohu někdo zvrací a všude po zemi se válí prázdné lahváče.
Dune Rats (aus) + Gooch Palms (aus)
7. 5. 2017 Strahov 007, Praha
foto © Jakub Václavek
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.