Vojta Chmelík | Články / Reporty | 15.09.2013
Člověka při jízdě metrem občas potká nějaké to překvapení. Já se jednoho dočkal, když jsem si v pravém dolním rohu plakátu na festival Smíchov Open Air všiml malým písmem napsaného „Bosnian Rainbows (USA)“. Přemohl jsem se a nevyskočil radostí. Tuhle kapelu jsem toužil vidět, bohužel nikde v okolí nehrála (krom festivalu v Berlíně za 100 EUR), u nás samostatný koncert neplánovala (a to bych za ně bez váhání zaplatil třeba osm stovek), takže jsem se smiřoval s tím, že je minimálně letos nejspíš neuvidím. A teď tohle...
Nejsem fanda piva Staropramen (ba naopak), taktéž se nepočítám mezi příznivce prezentovaných headlinerů festivalu jako Vypsaná fixa, Xindl X nebo Mandrage. Plán tedy byl přijít a mrknout na A Banquet, které mám docela rád a už jsem je nějaký čas neviděl hrát, pak rovnou na Bosenské duhy, a pokud se to nebude krýt, stihnout ještě Transglobal Underground na druhé stagi. Bohužel ne vždy se vše podaří a já předešlou noc protáhl do rána, když jsem v jednom žižkovském baru potkal právě kluky z A Banquet a zaspal do pozdního odpoledne. (A zmeškal je.)
Od vstupní brány pod pódium dobíhám přesně ve chvíli, kdy znějí první tóny otvíráku Eli. A od prvního momentu, kdy začíná zpěv, který střídají kytarové experimenty s obráceným delayem, dostávám lehké mrazení do zad a je mi jasné, že tohle bude hodně velký zážitek. Celá čtyřka hudebníků je na poměrně prostorném pódiu rozestavena nezvykle blízko k sobě a působí zvláštním dojmem semknutosti (z vyjádření členů patrné, že více než jako kapela se cítí jako rodina). Omar Rodríguez-López má štěstí na frontmany, ze kterých se těžko spouští oči. Stejně jako v případě Cedrica Bixlera-Zavaly z The Mars Volta, který působil temnějším dojmem, charisma srší i z okouzlující a extatické Teri Gender Bender, která se noří do každé písně, doprovází ji až afektovaným tancem s bosýma nohama a každý potlesk odměňuje upřímným úsměvem a španělským poděkováním. Omar je kapitola sama pro sebe, 1. září oslavil 37. narozeniny, ale vypadá na pětadvacet a při koncertě paří skoro jako při raných vystoupeních Mars Volta, jejichž další přítomný ex-člen Deantoni Parks stíhá najednou obsluhovat bicí i klávesy.
Řazení písní víceméně odpovídá desce, s každou další se účinkující dostávají čím dál hlouběji do tranzu, Omar a Teri především. Moje husí kůže narůstá. A když přijdou na řadu písně I Cry for You (opravdu při refrénu ukázala Teri na mě?) a Turtle Neck, dokonce mi zvlhnou oči. Čtyřicet minut vyhrazených pro set je však brzy u konce, a tak se pár věcí z desky nedočkáme. Muchas gracias, buenas noches, bohužel bez přídavků. Ještě chvíli stojím beze slov a bez hnutí. Transglobal Underground vynechávám. Litujte, kdo jste tohle neviděli.
Bosnian Rainbows (usa)
7. 9. 2013, Smíchov Open Air
foto © Dana Yavin
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.