Milan Hrbek | Články / Reporty | 14.12.2018
Koncert kapiel München Konflikt, Mireille Dark a Rakta sľuboval svojím line-upom kvalitu. Naskytol sa voľný večer a kombinácia sľubovanej psychedélie s ponurým decembrovým štvrtkom bola dobrá alternatíva k jeho stráveniu.
Malý Berlín je oficiálna inštitúcia, takže žiaden punk. Budova a aj sála pôsobí veľmi kultivovane a „tip-top“, čiže kontrastne k tomu, čo sa malo diať na pódiu. Ľudí pred prvým koncertom v publiku nebolo mnoho, na druhú stranu niekedy je aj intimita vítaná a v tomto prípade to bolo možno nakonec lepšie, než keby bola plná sála.
Prvou kapelou večera boli ostravskí München Konflikt. Na pódium vyšlo genderově vyrovnaná štvorica v dúhových farbách. Počiatočná farebnosť a slniečkovosť sa vzápätí zmenila na jeden z najnasratejších koncertov tohto roka. Civilnosť prejavu zmiešaná s minimalistickými melódiami a nedokonalým technickým, o to však úprimnejšie pôsobiacim prevedením ma odrovnali (ich bubeník si zranil zápästie). A dalo sa na to aj zatancovať. Postpunk, osemdesiatkové disco, hardcore, malo to všetko. Tu nejde o techniku, tu ide o posolstvo. A to ma teda zasiahlo.
S berlínskym objavom Mireille Dark sa po úvodnom intre končiacom slovami „I fuck everything that moves“ začala jazda kĺbiaca všemožné psychedelické prvky šesťdesiatych a sedemdesiatych rokov. Kde tu stoner, kde tu surf rock a krautrock. Kým rytmická sekcia hrala priemerne jeden až dva motívy za skladbu, gitarista s hromadou krabičiek dostával obrovský priestor sa vyriadiť. Napriek tomu, že šlo o inštrumentálky, spev nechýbal. Kapela mala i projekciu, ktorá tvorila výraznú zložku celej prezentácie a bez ktorej, vzhľadom na priestor, by nedosiahla požadovaný efekt. Postupne boli vidieť výňatky z nemeckých expresionistických hororov, ale aj čiernobieleho soft porna. Outro – Roy Orbison a čakanie na finále.
Brazílci Rakta servírovali od začiatku nekompromisnú hypnotickú psychedéliu pripomínajúcu šamanský rituál. Dôraz bol kladený najmä na basy, ktorých tempo a monotónnosť privádzali do tranzu celé publikum. V polovici koncertu som sa musel vzdialiť z predných radov a užil si tak koncert v zadnej časti sály, kde som mohol pohodlne ležať so zavretými očami. Obyčajný štvrtkový večer sa zmenil na zasnené rozjímanie.
Mireille Dark (de) + Rakta (br) + München Konflikt
5. 12. 2018 Malý Berlín, Trnava
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.