Trocha Berlína v centru Prahy

Phil Shoenfelt toho má nejen hudebně dost za sebou, a je to vidět a slyšet ze všeho, co na pódiu i mimo něj udělá. V Praze žije od poloviny 90. let, kdy sem přijel jako svým způsobem alternativní hvězda pravidelně vystupující v CBGB´s, předskakující Iggymu Popovi, Nicku Cavevovi nebo Nico. Prostě solidní muzikantský životopis. Když se usadil v Čechách, kde se pak i oženil, založil jednu ze svých kapel Southern Cross, s níž dosud hraje. Od té doby s ní natočil čtyři řadovky; po vydání té první se do skupiny přidal houslista a hudební všeuměl Pavel Cingl, který se stal na dlouhou dobu Shoenfeltovým nejbližším českým spolupracovníkem.

A jestliže Shoenfelta poznáte podle prvních tónů, tak právě výměna na Cinglově postu, který zastával zhruba patnáct let, je nejvýraznějším posunem formace. Poslední desku, živák The Bell Ringer vydali před dvěma lety už s Davidem Babkou. S tím teď Shoenfelt vystupuje i jen ve dvojici a jeho kytara přidala „berlínskému“ zvuku kapely trochu toho „amerického“. Rytmika Southern Cross je od začátku stejná, dvojice Kvasnička/Krtouš si zjevně rozumí a Shoenfelt s Babkou mají na čem stavět.

Playlist koncertu nebyl nikterak překvapivý. Hlavní důraz připadl na poslední řadovku Paranoia.com, z níž byla většina skladeb. Nejlépe vyzněla Undertow a předělávka The Stooges Open Up and Bleed, která asi nejlépe ukazuje inspirační východiska Shoenfeltovy tvorby. Kapela střídala dvě tradiční polohy – temné („dark wave“, jak Shoenfelt sám říká) balady a ostré vypalovačky iggypopovského ražení. Ty tvořily vrcholy večera, tedy kromě zmíněných ještě Only You, Devil´s Hole a Alchemy, písničky, které Shoenfelt vydal ještě před příchodem do Prahy. (Tady by si zasloužila reklamu Shoenfeltova deska z roku 1993, v Anglii vydaná God Is the Other Face of The Devil, mezi skalními fanoušky sice známá, ale jinak nezaslouženě zapadlá.)

Zmínit zaslouží „na zkoušku“ – ale výtečně – zahraná Dan the Man From Ampellang z první a zatím jediné nahrávky Shoenfeltovy berlínské kapely Dim Locator, která vystupuje méně často, ale o to živelněji. Závěr byl jasný – zazněl asi největší hit Southern Cross nazvaný Damage z prvního alba Blue Highway (vyšlo před více než dvaceti lety, čemuž se skoro nechce věřit). Nezvyklý rozměr, ale zapadající do nálady večera, dodala prověřené vypalovačce harmonika Michaela Kyselky. Ano, hezké to bylo.