Anna Mašátová | Články / Reporty | 17.10.2015
Chystá-li se do Čech Erik Truffaz, je předem jisté, že o jeden z nejlepších koncertů sezóny je rozhodnuto předem. Není to nijak přehnané tvrzení, Truffaz se vrací často, v jeho vystoupeních splývá technická vybranost s nečekanými postupy, jemností a šarmem. A i když je Truffaz spolehlivě zaškatulkován do jazzu, jeho výlety do dalších žánrů dopadají na výbornou - ostatně za svůj život si prošel od rock´n´rollu přes klasiku po hip hop. Vytýkat není pětapadesátiletému trumpetistovi co, chválit byste mohli do aleluja.
Maestro má šťastnou ruku i ve volbě spoluhráčů a hostů. Nová, Afrikou inspirovaná deska, jejíž vydání se chystá na jaro 2016, se bude pyšnit významnými jmény. Mr. Trumpet nemohl na svou africkou pouť zvolit lepší průvodce než zpěvačku Rokii Traoré a rappera Oxma Puccina. Ti sice probíhající turné Doni Doni neabsolvují, skvostné obsazení Truffazova kvartetu však zcela dostačovalo, aby si naplněná Akropole udělala o dosud nevydané nahrávce ten nejlepší obrázek. Dlouhodobí souputníci klávesista Benoit Corboz a basák Marcello Giuliani získali posilu v osobě mladého, teprve pětadvacetiletého švýcarského bubeníka Arthura Hnatka, který jazzovou scénu zaujal už coby doprovod arménského pianisty Tigrana Hamasyana.
Truffaz patří k těm hudebníkům, kteří mají fanoušky napříč spektrem - od militantních jazzových fanatiků přes elektro nadšence po mladé hipstery, zdálo se totiž, že obyvatelstvo Krymské se pro ten večer přesunulo pod žižkovský vysílač, aby si užilo souhru i vynikající sóla jednotlivých hráčů. Není divu. Truffazova trubka umí promlouvat sladce i vemlouvavě, klávesy dodávají až sedmdesátkový feeling, Hnatek a Giuliani hutní tanečními groovy jazzy drum'n'bass nejvyšší kvality, při kterém se dá snít i tančit. Superlativům se zkrátka těžko ubráníte.
Bezmála dvouhodinový koncert byl proložen ukázkami nejen z čerstvého počinu, ale i ze starších kousků, třeba z alba El tiempo de la Revolución, a také několika větami a častým "díky". Přidávalo se dvakrát a dlouze, jenže desátá hodina je nemilosrdná a vyhání nadšené příchozí zpět do podzimní sychravosti.
Erik Truffaz Quartet (f/ch)
15. 10. 2015, Palác Akropolis, Praha
Foto (c) Barka Fabiánová
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.