Popluh | Články / Reporty | 29.10.2015
Pondělní večer v pražském klubu Buben patřil hodně temné country. Dostaveníčko si tu dali dvě akvizice labelu Death Roots Syndicate, specializujícího se na "dark" odnože žánrů jako country nebo folk. Vše pěkně zdarma ke stažení, takže pěkná porcička zábavy na dlouhé (pod)zimní večery, kdy tma přichází brzo.
I nad Prahou už vládla tma, když jsem scházel do podzemních prostor klubu Buben. Pondělní termín v pracovním týdnu rozpůleném státním svátkem nejspíš udělal své, alespoň co se týče počtu diváků. Ne že by to někomu z přítomných nějak zásadně vadilo. Prvním chodem byl pořádně syrový flák temného blues/country z Finska - Seuora. Reverend Fungus, křížící zapomenutého skandinávského syna Boba Marleyho s neo příznivcem Ku Klux Klanu preludoval na elektronické dobro, a Johnny “Jugs” Backwater se vzhledem průměrného středoškolského učitele s nadprůměrným vousem hrál rukama na basu a nohama na bicí. A všechno, co z toho lezlo, znělo jako ty nejlepší b-sides alternativního Toma Waitse, vyrůstajícího v bažině. Žádné nadýchané rochnáníčko ve vlastním temníčku, ale jednoduchá úderná hudba, jednoduché úderné songy. A fungovalo to dokonale.
To se nedá říct o tom, co následovalo. Hudba Black Claw je skvělá, a pokud máte rádi alternativní country, určitě si ji oblíbíte. Problém je, že v plné palbě je to hudba pro alespoň tři hudebníky a pro více než málo diváků. Lidi ztrácející se v prostoru se s tím vyrovnávali pomocí piva & cigaret, Black Claw se s nedostatkem spoluhráčů vyrovnával přednahranými hudebními podkresy. V průběhu večera se přiznal, že na svém banju má pouze tři struny a taky prohodil něco o nalomeném krku. Punkový spirit byl v Bubnu ten večer přítomen. Asi nejlépe to shrnul kamarád, když v půlce setu, kdy hudba burácela a jediný hudebník na pódiu v klidu ucucával pivo, prohodil: "Ty vole, na to se ani nedá pařit, jak je to super, ale je to taková diskotéka." A měl pravdu, sice hodně temná, ale pořád diskotéka. A agresivní hra na pošramocené banjo a hlas, který by (stejně jako jeho majitel) mohl řezat stromy, na tom nic moc nezměnila. Nezbývá než doufat, že se Black Claw ještě někdy vrátí a že při temných toulkách kanadskými lesy narazí na nějaké spoluhráče.
Black Claw (can) + Seuora (fin)
26. 10. 2015 Klub Buben, Praha
foto © Barka Fabiánová
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.