Jakub Béreš | Články / Reporty | 17.02.2017
Když byl Tycho v Praze posledně, MeetFactory okupoval Caribou a spousta hudebních fanoušků nevěděla, kam dřív. Tentokrát rodákovi z Kalifornie nic nebránilo, aby smíchovskou továrnu vyprodal on. A zatímco venku stála fronta až za klub, uvnitř začínal set v Brooklynu usazeného polského producenta, který si říká Heathered Pearls. Přestože první půlka setu působila nudně a staticky, v té druhé se rozjel. Namísto starších tracků zvolil průřez deskou Body Comlex z roku 2015, který byl ve výsledku pestřejší než celý set hvězdy večera.
Tycho zvolili opačnou metodu a namísto pozvolného začátku šli rovnou na věc. Otevírák zajistila svižná Gliter, na ní pak navázali postrockovou Division, ve které vynikla souhra celé kapely, aby se postupem času vydali do hájemství náladotvorného chillwave. Bohužel s každou další skladbou se vytrácelo napětí a gradace, každý další track zněl jako slabá obměna toho předešlého. Show neměla slabé momenty, ale ani ty silné.
Snový svět Tycho neměl žádná tajuplná zákoutí a situaci nezachránila ani projekce. Trojúhelníkové a kruhové motivy z přebalů desek střídaly přírodní výjevy a letmé průlety vesmírem. Ty svou nevýrazností skvěle doplňovaly hudební podklad, ale po chvíli začaly nudit. Podobně jako hudební produkci tu scházela odlehčenost a zábavnost, která se ve čtyřčlenné koncertní formaci tak nějak nabízí. Hudebníci se brali příliš vážně a uvolněný chillwave, který se měl vznášet nad prosluněnými melodiemi, aby jeden pohledal.
Tycho (usa) + Heathered Pearls (usa)
15. 2. 2017 MeetFactory, Praha
foto © Jakub Václavek
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.