Jakub Šíma | Články / Reporty | 17.05.2013
Informace byla jasná: „Tyvole, Redman v klubu.“ Vlčák převlečený za superstroj na flow a vice versa. Největší hulič v New Jersey a jedna z největších ikon dospívání mojí generace. How High snad viděl opravdu každý. Do Prahy Redman přijel ukázat, že ani po více jak dvaceti letech na scéně neztratil hladovost, s jakou požíral mikrofony už v první půlce devadesátek, ani energii, která mohutně vířila ovzduším během předchozích návštěv.
Do Lucerna Music Baru ten večer vytrvale proudily početné skupiny zástupců různých generací, prozrazující stále vysoké renomé neumenšené slabším posledním albem. Bylo jasné, že kultovní postavy svůj status neztrácí. Ale popořadě. Vše obrazně i doslovně odpálil Boy Wonder, jehož debutové album je velmi milým překvapením a jednou z nejlepších desek, která v československém teritoriu v poslední době vyšla. Boy Wonder i DJ Fatte, který mu kryl záda, si vystoupení užívali a vyměřenou půlhodinku naplnili příjemným výběrem z Wonderovi prvotiny. Dobře zvolený předskokan zajistil zahřátí krčních svalů a protažení rukou. DJ Fatte operoval za dlouhým pultem připraveným pro následující duo DJů a turntablistů vystupujících pod názvem Trouble Team, v němž krotí černé placky DJ Flux a Friky. Ti jsou aktuálně tím nejlepším, co na tomto poli naše luhy a háje nabízejí, a zároveň jedni z mála, kteří se tradiční disciplíně ještě věnují. Mix technických fines a hitové selekce úspěšně přemlouval k tanci. Kvalitní set s minimem turntablistické rutiny udělal z vystoupení žádoucí zpestření večera.
Nažhavený dav ten večer měl však jediného favorita. A tak se čekalo. Redman si v duchu hesla „čím delší čekání, tím větší katarze“ dal trochu na čas. Po tom, co přišlo v následující cca hodině a půl, mu to ale nikdo nezazlíval. Po půlhodině, kterou vyplnil Redmanův koncertní DJ, se nejprve na pódium vyloupnul parťák z Gilla House, Ready Roc. Fyzicky mohutný, ale rapově nepříliš přesvědčivý fanoušek New Jerzijských ďáblů napnul čekání až na samu mez, zaslechl jsem „buď příde hned, nebo nepřijel“. Liché obavy se rozplynuly za slov hymny Da Rockwilder, kdy Reggie Noble vplul na stage bez většího hypu a vyvolávání. Rozvička, několik koleček po pódiu a pak už jen hity. Uši se tetelily za zvuků notoricky známých klasik, oči zkoumali úroveň Redmanovy zhulenosti a těla se skrápěla pod přívaly vody stříkající z pódia. Vzduchem létaly i lahve s vodou, což si podivně vyložil těžce retardovaný jedinec v první řadě, od něhož do zadních řad letěly dvě lahve od šampaňského a několik sklenic. Jedinou kaňku večera vyřešila holka, která dotyčnému chrstla do obličeje sklenici vody, a byl klid. Náladu v sále to hlouběji nepoznamenalo. Redman tradičně štěkal jako československý vlčák a publikum se odměňovalo hřmotným aplausem. Hodně se skákalo. Nohy lítaly vzduchem, ruce šlapaly parket. Parket plný střepů. Energie se hrnula do těla každým pórem. Redman byl evidentně dojatý a několikrát se mezi tracky nevěřícně opřel o zadní zeď a kroutil hlavou. Dav bouřil a nic na světě nebylo jasnější, než že bez přídavku to nepude. Redman se zeptal, kdo zná text Da Rockwilder. Řvali všichni. Ale místo doplnění textu se rozhostilo trapné ticho. Celá věc se přešla úsměvem a z mysli ji vypudila série burcovaných „hell yeah“ hlášek mohutně odpovídajícího publika.
Show byla u konce, ale Redmanovi se z pódia ještě nechtělo a jeho záliba ve stage divingu je známá. Ostatně kdo na Hip Hop Kempu viděl jeho skok do diváků z konstrukce pódia přes přihlížející securiťáky, ten ví. První stage dive proběhl klasicky z pódia. Crowd surfing pohoda, cigárko. Dobrý. Vzápětí Redmana aka testovacího stage divera zaujal gramofonový pult přistavený na kraji pódia. Šup nahoru, do lidí a hned zas na pódium. Zkoumavě ho přecházel a hledal další odrazovou plochu. Po chvilce zkoumání oči ulpěly na balkónu. Nechal se davem odnést na kraj klubu a vzápětí byl nahoře. Jedinou možnou reakci „Tyvole, to si dělá prdel, ne?“ bylo slyšet ze všech stran. Po chvilce rozpaků a odhodlávání k tomu došlo. Balcony dive. Dav se topil v adrenalinové euforii. Video „Redman jumps into the crowd “ získává čestné místo v kolekci mých nezapomenutelných zážitků. Spojení nirvány a harakiri na vlastní kůži. Jasný, nebyla to premiéra a párkrát už takhle skočil. Ale balkon v LMB je přeci jen docela vysoko.
A pak už byl skutečně konec. Ale jenom na pódiu. Redman vytrvale podepisoval vše, co se podepsat dalo, a nechal se zaznamenat s každým, kdo měl alespoň kamennou tabulku a rydlo. Série jointů a plzní byla neodkladná. Nešlo jinak, mozek tomu pořád nerozuměl a já ho nechtěl dál trápit. Druhý den jsem vstal v poledne a v euforické kocovině napsal tenhle report. Jo, a náctiletý sen splněn: hulil jsem s Redmanem.
Redman (usa)
13. 5. 2013, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Suny Kim
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.