Ukázněné techno s neukázněným zvukem (Recondite)

V pátek warehouse party v Praze, další dva dny hraní ve Spojených státech. I tak může vypadat pracovní víkend jedné z nejžádanějších hvězd současné taneční elektroniky. Lorenz Brunner aka Recondite do Prahy dorazil s několikahodinovým zpožděním, přesto se první tóny jeho setu rozezněly vysočanskou Halou 70 s přijatelným skluzem. I kdyby ale zahrál místo o půl jedné až nad ránem, bylo by to většině návštěvníků nejspíš fuk. Tohle byla totiž akce, o které se předem mluvilo jako o události sezóny. Přece jen se nestává často, aby v Praze hrál někdo, koho čtenáři Resident Advisoru opakovaně zvolili do nejvyšších pater žebříčku nejlepších live actů planety.

Live act znamená v případě Recondita jednoduchý abletonový setup s několika kontrollery. S jeho pomocí odehrál devadesátiminutový set, který byl prostý nějakých větších překvapení. Recondite dělá techno, které se dá popsat jako ukázněné. Během chvilky obvykle načrtne průběh celé skladby, který pak důsledně naplňuje. Neznamená to, že by jeho tvorba postrádala dynamiku, ta se ale často vyjeví až postupně prostřednictvím drobných posunů v texturách a práci s odmlkami. Všechny tyto prvky Recondite přenesl i do svého živého setu, chybělo snad jen větší zapojení typického acidového kníkání. Nebo se možná jen ztratilo v důsledku zvukových podmínek haly, které měly daleko k ideálu.

A právě ke zvuku směřují největší výhrady. O co lepší mohlo být Reconditovo vystoupení, kdyby se rytmy v rozlehlém prostoru netříštily a basové tóny nezpůsobovaly takové utrpení? I z těchto důvodů mě mnohem více bavilo trávit čas v místnosti s druhým pódiem. Původně šlo snad o jakousi kancelář a atmosféra, která tu během Komiksu vládla, silně připomínala parties konané pod hlavičkou Boiler Room. Večer tu rozjížděla djka Barbora, takto členka kolektivu Tetris. Dlouho jsem neslyšel dje, který by mě tak nadchnul výběrem skladeb. Ten se zdá hrát pro Barboru větší roli než technické aspekty mixu a výsledek tak připomíná spíše poslech tradiční mixtape, jen s tím rozdílem, že tu má své místo house, techno a leccos mezi tím.

Na house s výrazným funky odérem sázel Medallion Man, britská spojka česko-australského labelu Beef Records. Škoda jeho nasazení proti hlavní hvězdě večera, někdo ale tuhle nevděčnou roli zastat musí. Daleko spíš bych oželel zahřívací set dje Lumiera, který naplnil hlavní sál notně zašpiněným housem bez výraznější jednotící linky. Technické aspekty djingu tu vysoko převyšovaly hudební stránku, což se naštěstí nedá říct o dvou setech, které party naopak uzavíraly. V hale to bylo b2b vystoupení djů Schwa a Fatty M, na druhém pódiu zas „obíhačka” v podání trojice fleika, Yan a Fred Czital. V obou případech se hrálo převážně houseově, nouze nebyla o výrazné skladby ani o masivní dropy.

Cestou domů jsem se nemohl zbavit dojmu, že se to celé odehrálo nějak rychle, těžko to ale klást někomu za vinu. Jsou prostě akce, které dokáží do jedné noci vměstnat řadu zážitků, pak jsou takové, které preferují kvalitu před kvantitou a tohle byla jedna z nich. Určitě je na čem pracovat - kromě výše zmíněných problémů se zvukem bych si dovedl představit propracovanější dramaturgii (opět ten Lumiere, který mě na hlavní hvězdu rozhodně příliš nenavnadil), neškodilo by ani vylepšit pár provozních věcí typu vylepení časových rozpisů nebo lepšího označení místa konání. Pak by se možná akce z kategorie „moc dobré” posunula do kategorie „nezapomenutelné”.