Články / Reporty

Ukolébat, dojmout, roztančit i omráčit – Nils Frahm

Ukolébat, dojmout, roztančit i omráčit – Nils Frahm

Popluh | Články / Reporty | 10.05.2015

Německý klavírní kouzelník Nils Frahm se vrátil do Akropole. A návrat to byl vítězný. Mimo jiné se postaral o to, že tam, kde se dřív psalo o slušně zaplněném sále, se teď bude u obvyklého počtu návštěvníků tamních koncertů psát přinejlepším o poloprázdných prostorech. Po strop natřískaná Akropole se třásla v základech, i něžně vibrovala podle jediného člověka.

Natřískáno bylo už na předkapelu, kterou byli brooklynští Dawn of Midi, a to se ještě většina občerstvovala venku nebo u baru. Avantgardní jazzové trio, sázející na trošku jiný minimalismus než hlavní hvězda večera, osekávalo jazzové "improvizace" až na kost. Celý set se pocitově slil do jediné skladby, ze které sice nic neznechutilo, ale ani nenadchlo.

Ta pravá tlačenice začala až s blížícím se vystoupením Nilse Frahma. Chvílemi to vypadalo, že do lidského lisu by se nevešel už ani špendlík, nicméně průběh večera dokázal, že do nepropustné masy přelévající se podle toho, jak Frahm tancoval po klaviaturách svých nástrojů, může spadnout cokoliv z balkonu (flaška/sklenka), aniž by kdokoliv přišel k újmě. Naštěstí. A k samotnému koncertu? Za prvé, Nils Frahm je král. Za druhé, kdyby nebyl hudební génius, s klidem by se uživil jako bavič. Za třetí je už teď jasné, že to byl jeden z koncertů roku. Za čtvrté, Frahm svým přístupem ke klasické hudbě, elektronice a ambientu dosáhl megalomanství v minimalismu – tečka.

Stage? Na první pohled komorní, vlastně jen pár světel a nástroje. Jenže zeď z nástrojů, nad kterými se tyčily věže varhan, budila respekt. Na tohle že jako bude hrát jeden člověk? Hrál, strhujícím způsobem. Přestože Frahmovo poslední album Solo je minimalistické, jak taky napověděla úvodní skladba Ode, německý pianista volně přelétával od minimalistických kusů k tepavým elektronickým skladbám a zpět. Naprosto přirozeně. Celý set se změnil v harmonický hudební organismus, který nenarušovaly ani občasné (a dost vtipné a sympatické) proslovy, dělící jednotlivé hudební bloky. Nils Frahm dokázal ukolébat, dojmout, roztančit, i omráčit. A taky možná po letech donutil pár jedinců odsát se od bradavky mobilního telefonu a vypnout ho.

Info

Nils Frahm (de)
7. 5. 2015, Palác Akropolis, Praha
foto © Adam Hencze

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace