United Islands na kopci i v údolí

Deset let trvání si zaslouží pořádný mejdan a při pohledu na letošní program United Islands to vypadalo více než slibně. Většina interpretů asi návštěvníkům festivalu mnoho neřekla, výběr je však špičkový. V pátek se oficiálně začalo a rozhodně nevypadalo, že by přesun na Ladronku někomu výrazně vadil. Mezi šesticí stagí putovaly mraky lidí, stihnout vše se nedalo ani kdybyste se rozkrájeli. Tak alespoň několik doporučení ke zpříjemnění dne.

Festivalová vychytávka č. 1. Pokud jedete na Ladronku tramvají, nejezděte na Vypich. Pěšky je to do kopce zdlouhavé, vystupte raději o tři zastávky dříve a vydejte se vzhůru kličkováním mezi honosnými břevnovskými vilami. Za pár minut se dostanete k přímo k Česká spořitelna Main Stage.

Vychytávka č. 2. Investujte do festivalového passu. Pokud jste student, dostanete dva za stovku, ostatní dostanou za stejný obnos jen jeden. I tak se to vyplatí. Krabička velikosti cédéčka ukrývá obsáhlou brožuru s profily účinkujících, mapu, program a také festivalové CD.

Vychytávka č. 3. Jste na volně přístupném festivalu, nikdo vás tedy nekontroluje. Vybavte se alespoň vodou, odpadne vám nekonečné stání ve frontách na občerstvení. A osobní prosba. Hudbymilovní rodiče, prosím, zanechte svá batolata a psy doma. Je pěkné, že je chcete kulturně vzdělat, jejich zvukovody však nejsou na takovou akci stavěné.

Xylofonek Novozélanďanky Chelsea Nikkel alias Princess Chelsea se nesl zvonivě večerním vzduchem. Děvenka se zjevem Wednesday Friday z Addamsovy rodiny, s doprovodem kláves, bicích a kytary, se v černi obřího pódia vizuálně ztrácela, úsměv jí však ani přes vytrvalé bodání slunečními paprsky z tváře nezmizel. Upřímnou soustrast kapelám vystupujícím v časnějším odpoledni, musely být vařené. Pověsti cáklé cácorky dostála Chelsea na jedničku, zapěla i nové písně z připravovaného alba The Great Cybernetic Depression. Samozřejmě nemohla chybět hymna všech nerdů - The Cigarette Duet. Elektro-pop, který si díky virálu získal nespočet fanoušků, rozhodně jen tak neomrzí.

Následující parta z Izraele, Acollective, mnohé překvapila. Sedmička kamarádů z dětství se sice objevila před rokem na festivalu v Boskovicích a Colours of Ostrava, pro většinu příchozích však byla velkou neznámou. Získat si na svou stranu i hlavní město jim ale velké potíže nedělalo. Acollective si prohazují nástroje s rychlostí žonglujícího artisty a když ani ty nedostačují, mlátí paličkami do pódiové konstrukce, rozhazují samolepky po stovkách nebo alespoň skrápí dav konfetami. Spoušť jako Flaming Lips sice neudělali, show to však byla výborná. K tomu trochu ulítlé hadříky, výborně zahraný indie rock šmrncnutý americanou i jazzem a United Islands vám leží u nohou.

Vymanit se z davů, nacpat se do tramvaje či festbusu a nechat se dopravit na další festivalou štaci. Třeba do oázy klidu, Archy. Upravování lidové hudby do současné podoby je čím dál rozšířenější a oblíbenější jev. Fúze polského a ukrajinského folku s elektronikou se polsko-ukrajinskému triu Dagadana daří převelice. Velmi příjemné hlasy Dagy Gregorowicc a Danny Vynnytské, s doprovodem kontrabasu Mikolaje Pospieszalskiho, zvládly zapojit publikum i přes pokročilou noční hodinu. Příchozí na povel tleskali či roztáčeli rozdané plastové trubky, vydávající prazvláštní mimozemský zvuk. Hezký festivalový objev.

Dalo by se říci to nejlepší nakonec. Dánjal, kapela složená ze sedmi hudebníků z různých severských končin, vedená zpěvákem a pianistou Dánjalem Neystabø z Faerských ostrovů, nadchla. Svérázné, svěží aranžmá, vtipné texty s překvapivým vyústěním, ozvuky balkánu, tanga či klezmeru a notné dávky severské zádumčivosti s waitsovským feelingem. Line-up složený hlavně z rok starého alba The Bubble byl obdařen předlouhým potleskem a vyprošením si přídavku. A když napíše samotný šéf festivalu na facebook „Best show, by my personal opinion!“ a desky si v předsálí kupuje půlka zaměstnanců Archy zvyklých na to nejlepší z hudebního ranku, myslím, že to mluví samo za sebe. Dánjala v sobotu jen těžko něco překoná.

Z Hamburku do Vídně, na kole do Istanbulu a konečně dorazil i do Čech. Hudebník a DJ Dunkelbunt bavil osazenstvo Rock Café téměř tři hodiny. Když jsem vbíhala, právě padly první tóny Firewater, pokračovalo se Panjabi MC, Magnificem, izraelskými i tureckými nahrávkami, sem tam elektro swingem. Dunkelbunt si zatančil jak na pódiu, tak pod ním, kdo by do hubeňoura řekl, jak skvělý DJ je. Brilantní mix, který vás donutí protančit škrpály.

Na první den festivalu připadal nejen slunovrat, ale i svátek hudby, obé se oslavilo díky United Islands s pompou. Pomalu se však rozednívalo, svršky i spodky se daly ždímat, takže čas na regeneraci. Ještě nás jeden den hudebního maratonu čeká...