Jana Vondrušová | Články / Reporty | 16.11.2014
První návštěva nově otevřeného SONO Centra, od které jsem nic zvláštního nečekala, prostě další mamut, kam se vejde spousta lidí, člověk je pořád pod dohledem security a připadá si jak pták v kleci. Ale kdepak. Prostor je sice poměrně velký, ale není to tak hrozné, jak se může na první pohled zdát, celkový dojem je příjemný a i ve větším množství lidí máte pocit, že jste s účinkujícími „v kontaktu“.
Nebylo vyprodáno, na druhou stranu bylo znát, že ti, co přišli, věděli. Jedinou neznámou tak byla americká písničkářka izraelského původu Rosi Golan a její spoluhráč Brendan Walters, kteří celý večer zahajovali. Zavítali k nám vůbec poprvé a určitě ne naposled. Rosi má krásný sametový hlas a její písničky se zaryjí pod kůži, zvláštním způsobem se zdají být povědomé, i když nevíte odkud. Po krátké přestávce se na pódiu začali objevovat muzikanti z doprovodné kapely a pak i Markéta Irglová. Zdálo by se, že vypadá pořád stejně jako kdysi, jen už není tou -náctiletou dívenkou z Once, ale dospělou ženou s vyzrálým hlasovým projevem a působivými texty, které člověka donutí se zamyslet a přenáší do jiného světa. Zazněly převážně skladby z nové desky Muna, ale došlo i na staré a osvědčené jako If You Want Me, The Hill nebo oscarovou Falling Slowly. Zajímavou a nepřeslechnutelnou součástí skupiny je původem íránská zpěvačka a hráčka na tradiční buben daf Aida Shahghasemi, která si po neuvěřitelném sólu vysloužila bouřlivý potlesk. Zaujala i úprava instrumentálky The Swell Season, nyní opatřená textem v jazyce farsí.
Publikum se nebránilo společnému zpívání s interprety, napřed podpořili Rosi a pak v jedné z posledních skladeb večera (I Have Loved You Wrong) i Markétu, která se omlouvala za text v angličtině, prý jednou napíše český. Čeština zazněla na samém konci, kdy bez doprovodu vystřihla Krylovy Jeřabiny, za což ji sál odměnil potleskem vestoje. Markéta Irglová je pořád stejně pohodová holka jako dříve, ať jí to vydrží.
Markéta Irglová + Rosi Golan (usa)
8. 11. 2014, SONO Centrum, Brno
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.