Tomáš Jančík | Články / Reporty | 15.12.2024
Je to skoro rok. Ve vyprodané Akropoli na Žižkově hráli Kafka Band s novým albem, teď tu před vyprodaný sál dorazila i další kapela v popředí Jaromírem Švejdíkem, Letní, s novinkou Jako pes. Zazněla od začátku do konce, nahlížející na touhy, problémy, i radosti života a svých blízkých.
Před koncertem přichází Jaroslav Rudiš. Svou novou knihu, Vánoce v Praze, která dostala překlad z němčiny do češtiny a ilustracemi ji doprovází Jaromír 99, čte a vtahuje posluchače do příběhu. Je Štědrý večer, touláme se zasněženými ulicemi k hospodě U Černého vola a pak zpátky, hlavní postava se ztrácí ve městě, i v sobě. „Světlo života a světlo smrti, světlo zákoutí, kde to voní láskou, světlo zákoutí, kde to páchne krví a močí.“ Do zvučných slov se tiše vkrádá hudba, lehké tóny kytary, kláves, xylofonu.
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí. „Jako pes, jako zvíře najdu tě, jako les, černý les spolknu tě,“ kračuje polohlasem. Texty vzpomínají na přechod mezi městem a venkovem, dávné lásky nebo nenaplněné touhy, pochyby. „Mám tisíc očí, mám tisíc přání v tomhle městě,“ dojde na euforický moment v písničce Přání, kdy se rozezní celá šestice a frontmanův hlas graduje.
Ohlíží se za těžkými i příjemnými chvílemi, oproti Priessnitz v lehčí a zvukově jemnější formě, kterou vytváří Zdeněk Jurčík na bicí i xylofon, něžné klávesy Vojtěcha Šeligy nebo občasná trubka Lukáše Morávka jinak hrajícího na kytaru, stejně jako Petr Weiser a Apostolos Joanidis. Převládá uvolněnost. Publikum se v rytmu mírně pohupuje, stejně tak Švejdík, který si jednou rukou vyťukává rytmus a v druhé drží pivo. Atmosféra se přenáší i na temnější skladby Priessnitz, V samotách působí radostnějším dojmem, zní sborový refrén davu, jednotně a nahlas, až se vokály z pódia na chvíli odmlčí.
Je těsně před Vánocemi, shon a zima, a večer přináší pravý opak. Pomalou, ospalou náladu venkova, kde není kam spěchat. „Mám rád ty chvíle, čas zpomalí, obraz zastaví se na chvíli,“ ozývá se píseň Spáč. „To mám rád, dlouho spát.“ A i když klub rozpohybují rockovější písničky jako Noční jízda, vzpomínající na divoké cesty po koncertech, nebo Tajnou cestou, právě vyloučení rychlosti a spěchu, přijmutí líné, a přitom hédonistické povahy písniček představuje hlavní poselství Letní kapely. I teď, o Vánocích.
Letní kapela
11. 12. 2024 Palác Akropolis, Praha
foto © Romana Kovacs
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…