Pavel Novotný | Články / Reporty | 05.07.2024
Vyrážíme na Deziluzi, tentokrát ne do areálu pivovaru v Březnici, ale do vesnice Siřem na Žatecku. Silnice je navzdory začínajícím prázdninám volná, zasekneme se až na konci rozestavěné karlovarské dálnice. Hned co z ní sjedeme, je to samá chmelnice. Vjíždíme do Siřemi. Vlaštovky tu sedají na nízké elektrické vedení a loví všudypřítomný hmyz.
LIDI
Deziluze, slavící desátý ročník, je hudební festival zaměřený hlavně na mladé publikum, žánr nežánr, s bohatým doprovodným programem. Když jsem byl poprvé, čtyři roky zpátky, návštěvníci byli čerstvě zletilí a v šedesátkových kostýmech, možná za to mohli Madhouse Express v lineupu. Letos je vidět lehký věkový posun, ale stále převládá publikum do třiceti. Tomu odpovídá i složení kapel: mladí neurvalci Russian Sleep Experiment versus legendy Gambrz reprs, kytarovka Chief Bromden versus Samet label na večerní rave. Vše, co máme rádi, si vezeme s sebou a na styly nehledíme.
MÍSTO
Siřem, vesnice ani ne o sto lidech, je v obležení. Na návsi hned zaujme hlavní osvěžovací stage – hasičská nádrž/koupaliště vyzdobená diskokoulí. Úpravu schytala i přilehlá autobusová zastávka, kde autobus snad nikdy nestaví. V protějším statku si místní hájí své místo pod slunečníkem, takže můžou nerušeně popíjet a dívat se, co se jim zrovna děje na dvoře: skučení kapel na stodolovém podiu, hrabání v tradičním blešáku, ošívání se na přeplněných ToiToikách, družení lidí na chlévovém baru, povalování horkem zmožených vyfiknutých návštěvníků nebo provoz v galerii Kafka. Ostatně, Kafka v Siřemi chvíli pobýval, jeho témata celou akcí prosakují: s Proměnou, tématem festivalu, pracují doprovodné workshopy, na Zámku čili bývalé sýpce působivě lokalizované na kopci je umístěna druhá, „ranní” stage, vedle Kocovina baru je možné si vyrobit svého brouka-Samsu.
Ve dne to působí jako rodinná oslava na dvoře, která se večer mění v klubovou party. Ve vesnici se dá dobře někam zapadnout, najít svůj okruh lidí nebo to, co přijde k chuti. Čas se dá trávit na dvoře pod pódiem, v galerii s tematickými výstavami nebo se zúčastnit open micu. Na koupališti při Dílně všímavosti s Bonusovým zvukovým podkladem, na Zámku při nočních teknech nebo na divadle, za stodolou blízko Kocovina baru, kde se večer hrají na kytaru nesmrtelné odrhovačky a přes den se vydávají langoše, dá se změnit outfit v blešáku, improvizovaném kadeřnictví nebo nahodit henna tattoo, projít se v lese nebo se jen tak ztratit v rozpadlých budovách. Super je barevná sladěnost pozvánek, oken galerie i světel nad barem. Jako by se i lidi na večer sladili do červené a fialové.
KAPELY
Na pódiu sedí Mylia a Miss Petty. Drag masku nechal David doma a mimo Miss Petty nechává promlouvat i sebe jako jejího autora. Je to niterný, zpovídací, pomalejší set, který se možná mimo Deziluzi nebude opakovat. Je teplo a je mír. V pátek zavírají stodolu Chief Bromden. Píše se o nich jako o českých Mars Volta, ale na to je hudba málo proměnlivá, příliš lpí na jednotlivých riffech. Což vůbec nevadí a v postrockovějších flácích vynikne, že klukům jde spíš stavět songy odspoda nahoru než rodriguezovsky těkat. Viděl jsem je předtím dvakrát a do třetice mě to baví nejvíc. V sobotu je program ostřejší, méně snění, více tance.
Hned po probuzení vedrem a sluníčkem reinkarnované Sun Apollo. Jirka, hlava Apolla, přijíždí prdícím vozem, na sedadle spolujezdce má rajčatový salát a vzadu basu, na kterou dnes výjimečně hraje. Kontrasty zpěvů Jirky/Elišky, elektrické vs. akustické bicí, baskytara vs. bass synth a kytara vs. křídlovka dávají vzniknout super krautrocku a jsem rád, že další den startuje tentokrát bigbítově. Sluníčko, promenádička a lehátko. Kokain, kurvy a chlebíčky. K tomu pět vozejků příbramského uranu, co se dobře štěpí, a sranda je na stole. Russian Sleep Experiment in da house. Jejich nahrávky jsou low quality srandy, naživo to ale překvapivě šlape, navzdory humornému základu a přiznanému androšskému zevláctví. Trochu nepatřičně na celém festivalu působí Gambrz reprs, ale chápu nutkání pozvat legendu, která leckoho formovala v dobách dospívání. Rap starého stylu, sexistické vtípky chlápků z laviček na sídlišti, komentování hlavního města. Paří se a je to i zábavné, možná nechtěně.
NEKAPELY
Zámecká techno stage má atmosféru jak cyp! Světla mezi stropními trámy jsou unikátní, beaty vibrují celou budovou, podium neexistuje, stůl na krabičky a kabely je uprostřed a okolo kalba. I když mu z hutné atmosféry třikrát kiksne komp, BoLs/sLoB zandává a krmí nás ravem, glitchy, junglem i tuckovým technem. Nedokrmí, je místo na přídavek. Trojka potřetí, magické číslo. Po třetí začíná Cringe Prince a lidi ho při každém skandování zatlačujou pořád dál za pult DJ Suprskeeho, který už únavou nevidí na kontrolér, což nevadí. Tohle se prostě vždycky povede. Východ slunce a spát.
KECY V KLECI
Na žádost rakváčů, co přijedou s ovázanou nohou, se v kůlně vyrábí berle. Bohužel moc krátká. Pokus prodloužit ji špalkem komentuje starý kutil: „To nebude držet!“ Nedrželo.
Z blešákového lovení: „Čumte, co jsem vyhastlil se slevou za stříbrnou prošívanou vestu. Paní si mě spletla, prej že jsem tu měl minule stánek se šitím. Já tu minule ani nebyl!“ Podobnost s Hoštym tam byla, paní se nelze divit.
Od ohně: „Víš svý, Lucieee, pár zásahů už máaaááš…“ Je to pořád stejný. Odrhovačky přibývaj, a nemizej.
Hypeman/uvaděč mezi kapelama: „Je to tady úplnej Woodstock!“ A není náhodou každej festival tak trochu Woodstock?
Random týpek ve frontě: „Studuju teď magisterskej program Matematická fyzika na ČVUTu…“ Mezitím rozhovor o kralování matematiky ve vědě. „Tak čus, jdu najít zhoubovaný kamarády a připravit se na večer.“ Tak čau na hvězdách!
A taky na příští Deziluzi. Není asi lepší místo, kde se autenticky seznámit s tím, co zrovna letí, vytahaným ze všech šuplíků. Zároveň se dá ztratit a najít si svoje místo. Zapařit. Dobře se najíst. Přečíst poezii. Vykoupat se. Zazpívat u táboráku jako za starejch. Vajbit všudypřítomného Kafku. Slovy stodolního hypemana: „Udělejte ještě jeden bordel pro Deziluzi!“
Deziluze
28.–30. 6. 2024 Galerie Kafka, Siřem
foto © Martina Wes Novotná
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.