Víme první: Run the Jewels v Čechách

Stěžujete si, že do Čech nejezdí aktuální jména na vrcholu? Čtěte dál.

Run the Jewels. Obrovský černoch a bledý zrzek. Strikce, diktát, nekorektnost a spousta srandy. Dva velké charaktery, pečlivě nabroušené názory, ale taky dvě dlouhé kariéry, které hrozily, že skončí jen u skalních. Blahobytné ignorantství, stupidní řeči, ale taky vydatné angažmá ohledně kauzy ve Fergusonu. Od Killer Mikea jsem před několika lety znal jen singl A.D.I.D.A.S.. Ten naštěstí se značkou bot nemá nic společného, ale přesto patří do kategorie chytlavých summer anthems a politickou nekorektnost ani promyšleně debilní chvástání tu nenajdete. Takže na první pořádný setkání došlo až s albem R.A.P., kde se – jak už dneska každý ví – potkal s El-Pím. Setkání ve studiu nebylo nijak zvlášť očekávané, ale brzy bylo jasno, že u jedné session neskončí. A neskončilo. Díky Elově produkci a Mikeově mikrofonové bestialitě jsem se zaposlouchal rychle. Faktory, které platí u další spolupráce za konstanty, vykrystalizovaly v celkem jasných rysech už na prvních setkáních.

S El Productem jsem to měl jinak. Už v patnácti jsem točil jeho první sólovku Fantastic Damage až do zbláznění. Moc jsem jeho rapu nerozuměl, ale i přes jazykovou jalovost jsem větřil, že pod povrchem jsou názory, které spánku na klidu nepřidají. Ale nebylo to jen o Fantastic Damage. Hltal jsem všechno, co padalo z tehdy ještě plodného labelu Def Jux. A padaly perly. Jména jako Cannibal Ox, Aesop Rock, Cage, C-Rayz Walz nebo Mr. Lif patřila v newyorském podzemí k tomu nejlepšímu. Mimochodem: věděli jste, že El-P byl v Praze s Company Flow už v roce 1999? Důkaz v posledních pěti minutách. Ale nic netrvá věčně a El postupem času Def Jux ukládal k hibernaci, až v roce 2010 byl jeho provoz přerušen na neurčito. El nejednou zmínil, že jej provoz labelu administrativně zatěžuje a díky jeho konci bude mít více času na samotnou tvorbu. To částečně platí o desce Flyentology, ale taky o zatím poslední sólovce se sympatickým názvem Cancer for Cure a samozřejmě o obou Run the Jewels.

O setkání El-Pího a Killer Mikea už byla řeč. Jen několik stručných charakteristik. Def Jux byl kult a Run the Jewels na tom jsou podobně. Proč by se jim jinak fanoušci skládali na remixovou desku Meow the Jewels, postavenou jen na použití kočičích zvuků, že jo? A když jsme u Meow the Jewels, hodí se přiložit seznam producentů, kteří na projektu přislíbili účast: Dan the Automator, Prince Paul, Alchemist, Just Blaze, Skywlkr, Baauer, ale taky BOOTS, Zola Jesus nebo Geoff Barrow z Portishead. Ale to jsme u desky Run the Jewels 2. Už jednička byla věrným společníkem na cestách noční Prahou a po zásluze se také prodrala do horních pater výročních žebříčků. Ostatně i já jsem první díl vyhlásil deskou roku. A to jsem netušil, co přinese dvojka. Ta je letošní jedničkou například na portálu Pitchfork. Ano – skutečně to vypadá, jako by na hipsterské bibli rozuměli rapu. Ale to soudit nebudu. Každopádně až díky druhému albu vizuálně nesourodé dvojice jsem začal usínat s představou, jaký je to pocit, když „running backwards in the field of dicks“ a nebo mít „dick in the mouth all day“. A tak nezapomeňte dorazit na letošní Hip Hop Kemp. Tušíte správně – přijedou i Jaime a Mike. Supervillains in da house. Real talk, wet dreams become reality. Zmrdům zdar.